61 C 51/2023-20 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 Kč představující smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácené technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technické zařízení“), a částky 1 500 Kč představující smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za nevrácenou přístupovou kartu [číslo] (dále jen„ přístupovou kartu“), které si žalovaný pronajal od žalobkyně v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 8.12.2019 (dále jen„ smlouva“). 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně (tehdy ještě pod názvem [právnická osoba]) se žalovaným uzavřela dne 8.12.2019 smlouvu na dobu určitou v trvání 24 měsíců, na základě které byly žalovanému poskytovány služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu. Zároveň si žalovaný v rámci této smlouvy pronajal od žalobkyně technické zařízení spolu s přístupovou kartou, přičemž se současně žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení, poškození nebo zničení tohoto technického zařízení a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč v případě nevrácení, poškození nebo zničení přístupové karty. Součástí smlouvy byly m.j i Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV, kdy dle č.l. 4 se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy technické zařízení do 10 dnů od ukončení této smlouvy. Žalovaný si technické zařízení a přístupovou kartu převzal, což stvrdil podpisem formuláře o provedení ze dne 8.12.2019 Smlouva byla ukončena ke dni 29.8.2021. Žalovaný technické zařízení a přístupovou kartu nevrátil, proto je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč, k jejichž úhradě byl žalobkyní marně vyzýván včetně zaslané předžalobní výzvy. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, na základě které žalobkyně žalovanému poskytovala služby elektronických komunikací a dále pronajala žalovanému technické zařízení spolu s přístupovou kartou. V případě ukončení smlouvy se žalovaný zavázal technické zařízení do 10 dnů vrátit žalobkyni pod sankcí smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč ve smyslu § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“). Spolu s technickým zařízením byl žalovaný povinen vrátit přístupovou kartu. Protože byla smlouva ukončena (ke dni 29.8.2021), byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit technické zařízení spolu s přístupovou kartou, což neučinil, proto je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 17.9.2022, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou smluvní pokuty již v prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. 8. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., neboť jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění na jistině nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.