61 C 92/2023-53 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou došlou soudu dne 27.1.2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 588 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se dne 6.7.2021 v době od 22:15 hod do 22:30 hod v [obec] dopustil hrubého jednání vůči [jméno] [příjmení] (dále jen„ pojištěnce žalobkyně“ nebo„ pojištěnce“), kterým jí způsobil újmu na zdraví, v důsledku čeho žalobkyně za svého pojištěnce zaplatila náklady zdravotní péče ve výši 6 588 Kč. Za toto protiprávní jednání byl žalovaný uznán vinným rozhodnutím správního orgánu [územní celek], Komise pro projednávání přestupků ze dne 20.12.2021. Žalovaný dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradil. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 6 588 Kč od 15.2.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak má za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se vůči pojištěnci žalobkyně dopustil hrubého jednání, v důsledku čehož vznikla pojištěnci újma na zdraví. Za toto jednání byl žalovaný rozhodnutím [územní celek], Komise pro projednávání přestupků ze dne 11.11.2021 uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití. Rozhodnutí nabylo právní moci. Za léčbu pojištěnce žalobkyně vyúčtoval poskytovatel zdravotních služeb žalobkyni částku 6 588 Kč, kterou mu žalobkyně uhradila. Žalobkyně dne 6.1.2022 marně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 588 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný se dopustil na pojištěnci žalobkyně hrubého jednání, kterým jí způsobil újmu na zdraví. Žalobkyně, která vynaložila náklady na lékařské ošetření svého pojištěnce v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, má nárok vůči žalovanému na náhradu těchto nákladů dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Žalovaný byl v řízení po celou dobu pasivní, žalobkyni na vynaložené náklady ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 15.2.2022, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou jízdného a přirážky již v prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, paušální náhrada nákladů za podání žaloby a výzvu k plnění ve výši 2x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 600 Kč. 8. Ve výroku III stanovil soud žalobkyni povinnost zaplatit soudu soudní poplatek za podání žaloby ve výši 1 000 Kč dle § 4 odst. 1 písm.a) a položky 1 bod 1 písm.a) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně není osvobozena od placení soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm.d) tohoto zákona se týká navrhovatele, jemuž byla způsobena újma, tím žalobkyně není, neboť žalobkyně se domáhala zaplacení vynaložených nákladů na léčení svého pojištěnce z titulu tzv. regresu). 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.