15 C 14/2024-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum] prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč do [datum]. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a dle žalobkyně mu tak vznikla povinnost zaplatit kromě výše uvedených částek též účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši celkem 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 780 Kč. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. Ve věci soud zjistil následující skutkový stav: účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu spolu s poplatkem ve 6 500 Kč do [datum]. Skutečnost, že předmětnou smlouvu, jejíž žalobkyní předložená verze nebyla žalovaným podepsána, uzavřel právě žalovaný, má soud za prokázané výpisem z účtu žalobkyně ve spojení se zjištěním, které soud učinil ze zprávy [právnická osoba], že na účet žalovaného odešla a byla připsána z účtu žalobkyně v říjnu 2022 částka 20 000 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil. 4. Stran zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutou jistinu s příslušenstvím soud nezjistil ničeho. Z předložených listin nijak nevyplývá, že by žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. V zájmu žalobkyně je, aby skutečnost, že ověřila úvěruschopnost žalovaného, byla prokázána. Protože se v řízení žalobkyni tuto skutečnosti nepodařilo prokázat, nastupuje institut důkazního břemene. Smyslem tohoto procesního institutu je umožnit soudu vydat rozhodnutí rovněž v těch případech, kdy určitá skutečnost ve sporu rozhodná nebyla dokázána, tedy v případě, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. V tomto případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho z účastníků, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Soudu tedy nezbylo než rozhodnout v neprospěch žalobkyně, která ačkoliv tvrdila, že s žalovanou uzavřela platnou smlouvu o zápůjčce, když tvrzené skutečnosti neprokázala. 5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud následujícím způsobem po stránce právní. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. S ohledem na nezkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku dospěl soud k závěru, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když úvěruschopnost žalovaného neposoudila. 14. Protože smlouva o zápůjčce je z výše popsaných důvodů (nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit schopnost žalované splácet) v celém svém obsahu neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč, která byla prokazatelně na účet žalovaného zaslána. Žalovaný neuhradil ničeho. 15. Podle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Z výše uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny a ve zbývající části (co do požadavku na úhradu poplatku a smluvní pokuty a úroků) žalobu zamítl. 17. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka] nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch účastníků je v zásadě stejný.