15 C 74/2024-23 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) s žalovanou , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, na základě, které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši , částka, . Za to se žalovaná zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek , částka, , a to prostřednictvím 27 týdenních splátek, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatila pouze , částka, a je tak v prodlení s plněním svých povinností.2. Dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy na obchodní společnost SECAPITAL S.á.r.l., č. registrace: B 108305, Lucemburské velkovévodství (dále jen „přechodná věřitelka“).3. Dne , datum, postoupila přechodná věřitelka pohledávku ze smlouvy na žalobkyni.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaná uzavřela , datum, s původní věřitelkou smlouvu o půjčce, na základě které poskytla původní věřitelka žalobkyni půjčku ve výši , částka, . Za to se zavázala žalovaná půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce poplatek , částka, , adresa, 085 Kč se žalovaná zavázala zaplatit prostřednictvím 27 týdenních splátek ve výši , částka, (ve smlouvě uvedeno ve 40 splátkách, ale vzhledem k tomu, že celková částka , částka, , kterou měla žalovaná povinnost zaplatit, měla být splácena po , částka, , což představuje právě 27 týdenních splátek, má soud za to, že se jedná pouze o písařskou chybu), kdy poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná na dluh ze smlouvy zaplatila pouze , částka, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původní věřitelkou a přechodnou věřitelkou soud zjistil, že , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy na přechodnou věřitelku a dne , datum, postoupila přechodná věřitelka pohledávku ze smlouvy na žalobkyni7. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka uzavřela s žalovanou , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši , částka, . Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek , částka, , a to prostřednictvím 27 týdenních splátek ve výši , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatila pouze , částka, .8. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila původní věřitelka na přechodnou věřitelku společnost , Anonymizováno, , která dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku na žalobkyni.9. Následně vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celé dlužné částky přípisem ze dne , datum, .10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen „z. s. ú.“) smlouva ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.11. Podle § 6 z. s. ú. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.12. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.13. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.14. Podle § 517 odst. 2 o. z. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Závazkový vztah mezi žalovanou a původní věřitelkou byl vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Jedním z cílů úpravy zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru je právě ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany ve vztahu s podnikatelem jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. To je zřejmé i z kogentní úpravy náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze sankce neplatnosti smlouvy o půjčce v případě absence zákonných náležitostí smlouvy o půjčce, kterými jsou například výše a způsob výpočtu roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru nebo způsobu placení.17. Smlouva o půjčce je formulářová smlouva, do které byla pouze vepsána výše půjčky, výše souhrnného poplatku a výše a počet jednotlivých splátek. Dle názoru soudu, zcela zásadní informace, a to, jaká je roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, v těle smlouvy obsažena není. Ta je uvedena až ve smluvních podmínkách, z kterých ovšem není zřejmé, zdali se s nimi žalovaná měla vůbec možnost seznámit, protože podpis žalované na smluvních podmínkách chybí. Roční výše nákladů spotřebitelského úvěru je přitom nejpřesnější a nejsrozumitelnější údaj pro spotřebitele o tom, kolik celkově bude muset spotřebitel věřiteli zaplatit za poskytnutou půjčku.18. Soud tak jednání věřitelky spočívající v uvedení procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru pouze ve smluvních podmínkách považuje za zjevné obcházení zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž takové jednání je podle § 39 o. z. absolutně neplatné.19. Z důvodu, že je smlouva o půjčce absolutně neplatná, vypořádal soud neplatnou smlouvu podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od původní věřitelky plnění ve výši , částka, . Za toto plnění žalovaný zaplatila původní věřitelce , částka, . Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, .20. Žalovaná měla pak plnit ihned poté, co byl k tomu vyzvána. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do , datum, . Ode dne následujícího se žalovaná ocitla v prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády provádějícím § 517 odst. 2. o. z. V době počátku prodlení (, datum, ) bylo účinným prováděcím předpisem nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a proto soud přiznal žalobkyní úroky z prodlení v souladu s toho času účinným nařízením vlády.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byl zcela poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly.