32 C 191/2024-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše údajně z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Anonymizováno, se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr v konečné výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr údajně čerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný neuhradil ničeho. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, učiněným právní předchůdkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, , Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Dodatkem č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , Anonymizováno, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému: , částka, dne , datum, , 2.000 Kč dne , datum, a , částka, dne , datum, .Úvěrovou smlouvou vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené s klientem dne , datum, , která nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran, měl soud za prokázaný obsah této listiny, neměl nicméně za prokázané to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, neboť listina neobsahuje žádný záznam o tom, že byla žalovaným, byť elektronicky, akceptována.Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a Standardními podmínkami úvěrové smlouvy měl soud za prokázaný obsah těchto listin, neměl však za prokázané to, že žalovaný se s informacemi v nich uvedenými jakkoli seznámil.Listinou „Loan application info“ měl soud za prokázané, že se jedná o interní listinu právní předchůdkyně žalobkyně, z níž vyplývá „výběr“ ve výši , částka, dne , datum, (což odpovídá jedné z plateb, které byly prokazatelně připsány na účet žalovaného).Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané výběry, které odpovídají platbám připsaným na účet žalovaného dle výpisu z jeho účtu, současně měl za prokázáno, že žalovaný vrátil , částka, .Platebními informacemi měl soud za prokázaný pouze výběr dne , datum, ve výši , částka, , další údaje v listině uvedené nebyly pro rozhodnutí věci podstatné.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, , a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v období od , datum, do , datum, , údajně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný, neboť úvěrová smlouva nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran a nebyla opatřena ani jiným projevem jejich vůle, která by nasvědčovala tomu, že k uzavření úvěrové smlouvy, byť elektronicky, došlo. Přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady. Jelikož smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, neměl soud za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, v rozhodném období, jak soudu na dotaz sdělila , Anonymizováno, . Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka , částka, . Dále měl soud za prokázané, že žalovaný vrátil celkem , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši , částka, , ke které dospěl tak, že od částky, která byla prokazatelně poukázána na účet žalovaného, tj. , částka, , odečetl žalovaným uhrazenou částku , částka, . Z přiznané části jistiny soud žalobkyni přiznal také úroky z prodlení v zákonné výši. Částku 9.999 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy.6. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala řádné ověření totožnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, respektive řádné uzavření úvěrové smlouvy jako takové, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, respektive žalobkyně toto neprokázala. Z výpisu řízení EXE a E je zjevné, že proti žalovanému byla v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy zahájena minimálně čtyři exekuční řízení, dvě následovala v roce, kdy údajně došlo k uzavření úvěrové smlouvy a další tři v roce letošním. Již z toho je zřejmé, že žalovaný je notorickým dlužníkem, což mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek lustrací v Centrální evidenci exekucí. Nadto je z výpisu z účtu žalovaného zřejmé, že neměl žádné pravidelné příjmy, vyjma příjmu z otcovské a příjmu z hazardních her, které nicméně investoval opět pouze do hazardu. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, nemohla dojít k závěru, že žalovaný je osobou úvěruschopnou. Z výše uvedených důvodů by proto soud smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vlá