32 C 69/2024-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě žádosti žalovaného ze dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému kontokorentní úvěr k účtu žalovaného č. , č. účtu, , který vedla, až do výše limitu , částka, . Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že přečerpal povolenou výši úvěru a na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ani na výzvu neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva, úvěr ke dni , datum, zesplatnila a odstoupila od smlouvy. Dlužná částka , částka, je tvořena pouze dlužnou jistinou úvěru, žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, a to za výše uvedené období.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Prohlášením o okamžiku postoupení, Seznamem pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Návrhem na uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru/Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobce požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí kontokorentního úvěru k bankovnímu účtu, který měl u právní předchůdkyně žalobkyně otevřený, s úvěrovým limitem ve výši , částka, . Úrok byl sjednán ve výši 18 % ročně, roční procentní sazby nákladů činila 89,69 %. Žalovaný se zavázal zajistit, aby na jeho účtu byl zůstatek minimálně ve výši úvěru, z nějž bude možné úvěr v den splatnosti splatit.Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru měl soud za prokázané, že dne , datum, byl návrh žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně akceptován.Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních služeb ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného založila a vedla běžný účet č. , č. účtu, .Výpisy z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané čerpání úvěru, stejně jako konečnou výši debetního zůstatku na účtu žalovaného.Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedeného dne vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, jež v té době činila celkem , částka, .Oznámením o zesplatnění úvěru a odstoupení od smlouvy ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky.Předžalobní upomínkou ze dne , datum, + informací o sledování poštovní zásilky měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žalob a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.5. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno jedno řízení E, jedná se nicméně o starou exekuci z roku 2010, která byla v době uzavření úvěrové smlouvy zřejmě již skončena. Po uzavření smlouvy o úvěru nebyla proti žalovanému zahájena žádná další exekuční řízení.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, který byl v době uzavření úvěrové smlouvy skutečně úvěruschopný ve vztahu k výši poskytnutého úvěru. Soud v tomto případě přihlédl k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet, měla tedy přesný přehled o příjmech a výdajích žalovaného a na základě těchto znalostí mohla učinit kvalifikovaný závěr o tom, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopný byl, respektive že nic nenasvědčovalo tomu, že žalovaný nebude poskytnutý úvěr řádně splácet.7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve sjednané výši, a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok právní předchůdkyně žalobkyně, respektive žalobkyně, z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně shodnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.