32 C 86/2024-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, , spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s úrokem 23,66 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o půjčce č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, za dobu trávní smlouvy řádně vrátil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky. Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena pouze zbývající dlužnou jistinou. Žalobkyně se dále domáhala úhrady zákonných úroků z prodlení a úroků z úvěru ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem a Úplným výpisem z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.1. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, spolu s poučením, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nijak nevyjádřil. Soud proto dospěl k závěru, že oba účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, soud proto věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházela z tvrzení žalovaného, obsažených v Kartě zákazníka, o nichž žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázal (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaný prohlásil, resp. potvrdil, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě, a že nezamlčel žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to Kartu zákazníka, smlouvu o půjčce a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o půjčce ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , který byl vyplacen v hotovosti, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 58 splátkách po , částka, , dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořené jistinou , částka, , poplatky , částka, a pojištěním , částka, . Úroky byly sjednány ve výši 23,72 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 75,72 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný pro účely posouzení úvěruschopnosti uvedl, že je rozvedený, žije s rodiči, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu a má učňovské vzdělání. Žalovaný dále uvedl, že celkový příjem domácnosti činí , částka, , konkrétně , částka, ze zaměstnání, , částka, z dávek státní sociální podpory, , částka, z přídavků na děti, , částka, (tři posledně uvedené s hvězdičkou či poznámkou odkazující na „matka“ nebo „Kartošová“), a konečně , částka, bez uvedení zdroje. Výdaje žalovaný uvedl částkou , částka, měsíčně, konkrétně , částka, na bydlení, , částka, na výdaje domácnosti a , částka, na splátky úvěrů. Žalovaný přiznal jeden úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši , částka, , který splácí výše uvedenou splátkou, jiné závazky neuvedl. Příjmy žalovaného byly údajně ověřeny z předložených listin (výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, výměr podpory/důchodu), tyto nicméně soudu předloženy nebyly a ověření vyplývá jen ze zaškrtnutého políčka ve formuláři.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.5. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalovanému byla v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno celkem 12 exekuční řízení. Po uzavření úvěrové smlouvy nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekuční řízení.6. Závěr o skutkovém stavu plně odpovídá tvrzením žalobkyně, která byla stručně zrekapitulována v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu odkazuje. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně jakkoli ověřila tvrzení žalovaného v Kartě zákazníka, zejména zásadní tvrzení o příjmech a výdajích, stejně jako tvrzení o dalších závazcích. Více než polovina tvrzených příjmů byla tvrzena jako příjmy jiné osoby než žalovaného, z něhož nelze vycházet ve vztahu ke schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (nadto pokud se jedná o příjmy vyplácené ze systému dávek státní sociální podpory). Právní předchůdkyně žalobkyně si dále neověřila tvrzení žalovaného, že splácí pouze jeden interní úvěr a že nemá jiné závazky. Soud zjistil, že proti žalovanému byla v době krátce před uzavřením úvěrové smlouvy vedena řada exekučních řízení. Z toho je zřejmé, že žalovaný měl další závazky, a to nejen splatné, ale závazky již exekučně vymáhané. Toto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit z Centrální evidence exekucí za zanedbatelný poplatek, kdy by si najisto ověřila, že žalovaný rozhodně úvěruschopný není. Právní předchůdkyně žalobkyně proto poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla a karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň nějaký disponibilní příjem, z nějž by mohla poskytnuté úvěry splácet.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel m