42 T 107/2023-541 — Okresní soud v Mostě

1. Po podání obžaloby senát z předloženého spisu zjistil, že přípravné řízení bylo provedeno podle zákona a byla dodržena zejména všechna ustanovení garantující respektování práv na obhajobu. 2. V průběhu hlavních líčení dospěl senát k závěru, že trestná činnost popsaná v obžalobě se stala a jejími pachateli jsou obžalovaní, o vině obžalovaného [celé jméno obžalovaného] bude rozhodováno v samostatném řízení po vyloučení jeho trestní věci ze společného řízení pro jeho umístění do vazby v Rakouské republice. 3. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] v prvním hlavním líčení učinil ve smyslu § 206a odst. 1 tr. řádu prohlášení viny, v němž uvedl, že cítí být vinen spácháním skutků popsaných v obžalobě, chce prohlásit svou vinu, přičemž souhlasí s popisem skutků a jejich právní kvalifikací, přičemž za nesporné považuje všechny skutečnosti popsané v obžalobě. Jelikož všechny skutkové okolnosti uvedené v obžalobě učinil nesporným i státní zástupce, který navrhl, aby soud obžalovaného prohlášení viny přijal, soud důsledně tomu ve smyslu § 206c odst. 4 tr. řádu toto prohlášení viny přijal a podle § 206c odst. 6 tr. řádu upustil od dokazování v rozsahu, v němž obžalovaný [celé jméno obžalovaného] svou vinu prohlásil. 4. Z těchto důvodů soud uznal obžalovaného [celé jméno obžalovaného] vinným ve smyslu podané obžaloby, neboť o jeho vině kromě prohlášení viny svědčí ve smyslu § 206c odst. 5 tr. řádu i zjištěný skutkový stav. 5. S ohledem na prohlášení viny, nespornost průběhu skutkového děje a právní kvalifikace je tak odůvodnění týkající se obžalovaného [celé jméno obžalovaného] níže zaměřeno na skutečnosti týkající se rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu. 6. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] předložil soudu ještě před hlavním líčením ve smyslu § 206a odst. 1 tr. řádu prohlášení viny, v němž uvedl, že cítí být vinen spácháním skutku popsaného v obžalobě, chce prohlásit svou vinu, přičemž souhlasí s popisem skutků a jejich právní kvalifikací, přičemž za nesporné považuje všechny skutečnosti popsané v obžalobě s výjimkou toho, že částka 1.000 Kč, kterou předal obžalovanému [příjmení] [jméno] [celé jméno obžalovaného], nebyla úplatkem. Vzhledem k této výhradě soud prohlášení viny obžalovaným [celé jméno obžalovaného] nepřijal a vyhodnotil ho jako označení zbylých skutkových okolností za nesporné podle § 206d tr. řádu. 7. S ohledem na onu převažující nespornost průběhu skutkového děje a právní kvalifikace soud upustil od dokazování v rozsahu, který obžalovaný [celé jméno obžalovaného] učinil svou nesporným a odůvodnění týkající se obžalovaného [celé jméno obžalovaného] je proto zaměřeno pouze na povahu předané částky 1.000 Kč jakožto úplatku a níže také na skutečnosti týkající se rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu. 8. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] v řízení přípravném nevyužil možnosti se hájit a vypovídat odmítl, a ani před soudem na svou obhajobu neuvedl nic. Stran poskytnutí úplatku je třeba zdůraznit, že právní kvalifikace jednání tohoto obžalovaného nebyla postavena na předání úplatku, byť ve skutkové větě je mu kladeno za vinu, že kromě nepovolených látek od něj obžalovaný [celé jméno obžalovaného] převzal i částku 1.000 Kč v hotovosti právě jako úplatek za to, že ony věci pronese nepovoleně do věznice a předá je synovi obžalovaného [celé jméno obžalovaného] [jméno]. Za úplatek ve smyslu § 334 odst. 1 trestního zákoníku je třeba považovat neoprávněnou výhodu spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, přičemž nárok na takovou výhodu není dán. 9. Jediný, kdo se k danému vyjádřil, byl obžalovaný [celé jméno obžalovaného]. Ten sice uvedl, že nevnímal předané peníze jako úplatek, jeho tvrzení však nemůže obstát. Peníze totiž převzal jednoznačně v souvislosti se současným převzetím nedovolených prostředků, které měl dle domluvy pronést v rozporu se svými povinnostmi vychovatele do věznice, což také učinil. Peníze mu předal obžalovaný [celé jméno obžalovaného] s tím, že na otázku obžalovaného, proč mu je vlastně dává, měl uvést, že neví. Toto se jeví jako krajně nevěrohodné, obzvláště navazuje-li na to další z nelogických vyjádření obžalovaného, že na tom neměl s [celé jméno obžalovaného] být ani domluven. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] ve věci vystupoval pouze jako„ vykonavatel“ dohody, kterou mezi sebou uzavřeli obžalovaný [celé jméno obžalovaného] a [celé jméno obžalovaného], rozhodně neměl žádný důvod dávat bez pokynu svého syna obžalovanému [celé jméno obžalovaného] kromě oněch podpůrných prostředků ještě navíc nějaké peníze, nota bene bez určení důvodu. Ačkoliv tedy obžalovaný [celé jméno obžalovaného] neviděl žádný důvod k předání peněz a obžalovaný [celé jméno obžalovaného] mu ho také neřekl, přesto si ke konstrukci své obhajoby zcela nelogicky obžalovaný [celé jméno obžalovaného] peníze nejen vzal, ale následně i ponechal. Tvrdí sice, že za ně chtěl [celé jméno obžalovaného] nakoupit jídlo, ale to vůbec neudělal, peníze měl u sebe v peněžence, žádné jídlo nekoupil, dokonce [celé jméno obžalovaného] ani neřekl, že má od jeho otce peníze k nákupu a peníze si nechal pro sebe, vrátil je teprve, až když jeho trestná činnost vyšla najevo. Kdyby nešlo o úplatek, který si měl obžalovaný [celé jméno obžalovaného] ponechat, choval by se naprosto jinak. Podle verze obžalovaného mu [celé jméno obžalovaného] žádný úplatek neslíbil a neměl tak důvod žádat svého otce, aby mu vůbec nějaké peníze předával, obžalovaný [celé jméno obžalovaného] není schopen ani vysvětit, proč by mu tedy vlastně peníze obžalovaný [celé jméno obžalovaného] dával, neměl by k tomu důvod ani on, ani jeho syn, nikdo po obžalovaném ostatně nechtěl, aby za ně nakoupil jídlo. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] nedomyslel, že neexistoval důvod na straně [příjmení] k žádné bezdůvodné platbě, ani jeden z nich nebyl v postavení, aby jen tak, bez příčiny, vydávali 1.000 Kč a nic za ně nechtěli, i ten nákup potravin měl domyslet sám obžalovaný [celé jméno obžalovaného]. A když už by k tak nesmyslné platbě došlo a obžalovaný by se rozhodl za ty peníze nakoupit, pak by to jistě učinil, on ovšem místo toho si peníze ponechal pro sebe. 10. To, že obžalovaný [celé jméno obžalovaného] byl jasně instruován svým synem [jméno], aby kromě balíku s prostředky ke zvýšení fyzického výkonu předal obžalovanému [příjmení] [jméno] [celé jméno obžalovaného] ještě i tisícovku, jasně prokazuje obsah telefonních hovorů mezi obžalovaným [celé jméno obžalovaného] a jeho synem [jméno] prostřednictvím systému BVfon, v nichž mu to jeho syn výslovně nařídil. V dalším hovoru obžalovaný [celé jméno obžalovaného] opět výslovně potvrzuje, že jede vybrat 1.000 Kč z automatu, aby mu je mohl dát s tím, že mu je dá do ruky a v následném hovoru se [celé jméno obžalovaného] ujišťuje, že vše proběhlo v pořádku. Je tedy jasně prokázáno, že předání úplatku bylo předem domluveno a všichni o něm věděli a není ani sporné, že k jeho předání došlo a peníze si obžalovaný [celé jméno obžalovaného] potom také skutečně ponechal. Pokud by za ty peníze [celé jméno obžalovaného] chtěl skutečně nakoupit potraviny, jistě by se o tom svému otci v telefonátu zmínil, ale o ničem takovém nepadlo ani slovo. Zjevně o úplatku nechtěl do monitorovaného hovoru hovořit. 11. Tím je zcela vyvrácena jeho účelová obhajoba, předané peníze byly jednoznačně protislužbou za pronesení nedovolených předmětů do věznice a vysvětlení obžalovaného [celé jméno obžalovaného] chabou účelovou výmluvou, které senát logicky neuvěřil. Předání peněz mělo jediné logické vysvětlení – šlo o„ odměnu“ riziko spojené s nezákonnou činností obžalovaného [celé jméno obžalovaného], ergo úplatek. 12. Z těchto důvodů soud uznal obžalovaného [celé jméno obžalovaného] vinným ve smyslu podané obžaloby, neboť o jeho vině kromě prohlášení o převážné nespornosti skutkových okolností svědčí ve smyslu § 206c odst. 5 tr. řádu i zjištěný skutkový stav. 13. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] nejprve u hlavního líčení prohlásil, že se cítí být vinen tím, co je mu obžalobou kladeno za vinu, po poradě s tehdejší obhájkyní se však rozhodl, že možnosti prohlásit svou vinu přesto nevyužije a soud tedy ve vztahu k němu prováděl dokazování i stran jeho viny. 14. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] v řízení přípravném nevyužil možnosti se hájit a vypovídat odmítl, což před soudem zopakoval. 15. Státní zástupce senátu k důkazu předložil obsah telefonních hovorů mezi obžalovaným [celé jméno obžalovaného] a jeho sestrou [jméno] [příjmení] zajištěných v rámci telefonního systému BVfon [anonymizováno] věznice. Z jejich obsahu senát zjistil, že obžalovaný [celé jméno obžalovaného] dává pokyny své sestře [jméno] [příjmení], jaké konkrétní prostředky má objednat a poté poslat na adresu, kterou jí sděluje [celé jméno obžalovaného] s tím, že jde o adresu jeho matky a on pak zařizuje, aby se věci dostaly do věznice. Dané skutečnosti před soudem potvrdila a přiznala i svědkyně