46 C 275/2023-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši , částka, . K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši , částka, , odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Úvěr měl být splácen 80 týdenními splátkami po , částka, . Žalovaný podle žaloby uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku , částka, . Společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni , datum, . Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, , poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení , částka, a úroků a úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalobkyně dále uvedla, že poskytovatelka spotřebitelských úvěrů prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací od spotřebitele, nahlédnutím do databází a z jiných zdrojů. K posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně využívala tzv. scóringový model vycházející ze statistických dat, který schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnotil. Žalovaný stvrdil svým podpisem pravdivost sdělovaných informací.3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne , datum, , nevyjádřil.4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se žalovaný k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila.5. Z karty zákazníka/ žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, se podává, že žalovaný uvedl, že žije s partnerkou, má učňovské vzdělání, bydlí v nájemním bydlení s partnerkou, pracuje na hlavní pracovní poměr ve společnosti , právnická osoba, . se sídlem v Litvínově jako dělník/zedník. Čistý příjem žalovaného měl činit , částka, a údajně měl mít další příjem za přesčasové hodiny ve výši , částka, . Podle prohlášení žalovaného činily výdaje na bydlení , částka, a osobní výdaje , částka, . Listiny, které žalovaný údajně doložil (pouze faktury za elektřinu, vodu, plyn, teplo, SIPO), žalobkyně nepředložila. Žalovaný prohlásil, že proti němu není vedena exekuce.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému byl společností , právnická osoba, poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit 80 týdenními splátkami po , částka, . Celkem měl žalovaný splatit , částka, . Podle žalobkyně žalovaný splatil , částka, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, okresní soud zjistil, že tvrzená pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Žalovanému bylo dne , datum, oznámeno postoupení dopisem, v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno dne , datum, .8. Žalovaný byl vyzván k zaplacení rovněž předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou dle podacího lístku téhož dne.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).14. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).15. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.16. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.17. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006