48 C 202/2024-15 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatek za sjednání úvěru ve výši , částka, , úrok , částka, , paušální upomínky , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaná řádně a včas neuhradila do , datum, . Smluvně byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení a následně ve výši 0,1 % denně do zaplacení. Poplatek za maximálně 4 upomínky činil , částka, za upomínku.2. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila ve věci samé.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.5. Dopis ze dne , datum, žalované je předžalobní upomínkou.6. Kopie OP žalované a žalované s OP prokazují, že jimi žalovaná disponuje.7. Dodejka datové zprávy prokazuje že byla dne , datum, odeslána žalované předžalobní upomínka.8. Dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, žalované jsou výzvami k okamžité úhradě dluhu.9. Dodejka datové zprávy prokazuje že byla dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, odeslána žalované výzva k okamžité úhradě dluhu.10. Okamžitá příchozí platba prokazuje, že žalovaná odeslala žalobkyni dne , datum, částku , částka, s VS , Anonymizováno, .11. Smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, , poplatkem za čerpání , částka, , poplatkem za čerpání úvěru po slevě , částka, , na dobu 30 dní a úrokem ve výši , částka, . Při prodlení může žalobkyně zaslat upomínky 5., 10., 15. a 20. den prodlení s poplatkem , částka, za upomínku. Po dobu prvních 90 dnů je úrok z prodlení 0,5 % denně z jistiny a následně 0,1 % denně z jistiny do zaplacení. V případě prodlení delším 15 dnů je možno předat věc vymáhací agentuře s poplatkem 15 % z dlužné částky, který uhradí povinný.12. Okamžitá odchozí platba prokazuje, že žalované byla odeslána dne , datum, částka , částka, na její účet.13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve výši , částka, , která byla vyplacena žalované. Poplatek za poskytnutí úvěru činil , částka, a úroky , částka, , tedy 77% jistiny u úvěru na 30 dní. Sjednány byly 4 upomínky v případě prodlení po , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení. Smluvně byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dní prodlení (tedy 45% za 90 dní) a následně ve výši 0,1 % denně do zaplacení (tedy 36,5 % ročně. Po 4 měsících od uzavření smlouvy a 3 měsících prodlení požaduje žalobkyně po žalované za poskytnutí úvěru ve výši , částka, částku , částka, , tedy 2,67x vyšší. Dne , datum, byla do DS žalované doručena první výzva k úhradě dlužné částky.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.16. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.17. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán poplatek za poskytnutí úvěru a úrok v celkové výši 77 % za prvních 30 dnů. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS dovodil, že: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS sp. zn. , spisová značka, ) a věc uzavřel se závěrem, že: „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. , spisová značka, lze úroky z prodlení posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy