50 C 172/2024-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou ze dne , datum, , domáhala na žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, nejpozději do , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 39 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, a ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvním úrokem ve výši 39 % ročně, prostřednictvím jedné splátky, nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru, byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.6. Potvrzení o platbě prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, poukázána dne , datum, částka , částka, .7. Zpráva , jméno FO, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., prokazuje, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaná.8. Kopie občanského průkazu žalované prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje.9. Z výplatních pásek se podává, že žalovaná v měsíci srpen 2023 pobírala čistou mzdu ve výši , částka, , v měsíci září 2023 ve výši , částka, , v měsíci říjen 2023 ve výši , částka, a v měsíci prosinec 2023 ve výši , částka, .10. Z posouzení úvěruschopnosti žadatele bylo zjištěno, že příjem žalované činil , částka, , na bydlení hradila 7 109, na osobních výdajích pak , částka, . Na dalších půjčkách hradila , částka, . Lustrace ISIR a MV ČR byla provedena s negativním výsledkem. Dle Registru úvěrů REPI měla žalovaná půjčky v celkové výši , částka, , závazky po splatnosti ve výši , částka, .11. Výpis z CEE prokazuje, že lustrace žalované byla s negativním výsledkem.12. Z upomínky ze dne , datum, a ze dne , datum, vyplývá, že byla žalovaná opakovaně upomínána k úhradě dlužné částky.13. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně poštovního podacího lístku ze dne , datum, ) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvním úrokem ve výši 39 % ročně, prostřednictvím jedné splátky do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila.26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že s