32 C 158/2025-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, , dále spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela dohodnutým způsobem, za dobu trvání smlouvy uhradila , právnická osoba, Kč. Z důvodu porušení smluvních ujednání žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocené úvěrového případu , částka, a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti , částka, .2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 24 – čl. 25 spisu). Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyní zkoumána na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr, kterou vyplnila sama žalovaná, která současně předložil doklady prokazující její tvrzení v žádosti o úvěr uvedená. Žalobkyně soudu zaslala tyto doklady – pracovní smlouva, žádost o úvěr a výplatní pásky –ve výplatních pásce za , Anonymizováno, byly uvedeny srážky , částka, , ve výplatní pásce za , Anonymizováno, byly uvedeny srážky , částka, a výplatní pásce za , Anonymizováno, byly uvedeny srážky , částka, , což vypovídá o tom, že žalované bylo strháváno na exekuce.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:6. Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 14. měsíčních splátkách po , částka, , celkovou částku k zaplacení úvěru , částka, , tvořenou jistinou , částka, , úroky , částka, , poplatky , částka, za poskytnutí úvěru, , částka, za vyhodnocení případu a , částka, za inkaso plateb v hotovosti, zápůjční úroková sazba byla sjednána 8 % ročně a RPSN činila 270,48 %. Soud v této souvislosti poukazuje na skryté úročení, kdy většinu ceny úvěru tvoří vysoké poplatky, které nejsou promítnuty jako úrok, ale jako pevně stanovené poplatky za různé služby. Současně soud považuje RPSN 270,48 % za sazbu se znaky lichevního úročení.7. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, , a to z titulu smlouvy o úvěru, žalovaná vrátila celkem , právnická osoba, Kč. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, vycházela přitom pouze z údajů uvedených žalovanou, a z předložených dokladů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla mít informace o exekucích žalované a věděla by tak, že žalovaná rozhodně úvěruschopná není. Soud zjistil z výpisu EXE + E, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena 4 exekuční řízení. Po uzavření úvěrové smlouvy byla zahájena 3 exekuční řízení. Z toho je evidentní, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy rozhodně úvěruschopná nebyla, naopak se jednalo o notorickou dlužnici s velmi nízkým příjmem a nízkou příjmovou potencialitou. Právní předchůdkyně žalobkyně měla všechny indicie, že v případě žalované je nezbytné dále prověřit její majetkovou situaci, zejména vzhledem k nízkému příjmu; současně měly být ověřeny exekuce, právní předchůdkyně žalobkyně tak přesto neučinila. Je zřejmé, že Karta zákazníka byla vyplněna účelově s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní příjem, z nějž by byla schopna poskytnutý úvěr splácet a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující pos