32 C 192/2025-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen v celé výši dne , datum, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni , datum, . Žalovaný na konto smlouvy neuhradil ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena neuhrazenou jistinou , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalovaného + Výpisem z tohoto účtu měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá též z interní listiny právní předchůdkyně žalobkyně – potvrzení o provedené platbě). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je rovněž patrný další úvěry od nebankovních poskytovatelů.Smlouvou o podnikatelském úvěru č. , číslo, kterou žalovaný podepsal dne , datum, elektronicky pomocí SMS kódu, měl soud za prokázané uzavření této smlouvy mezi účastníky řízení. Předmětem byl úvěr žalovaného, který byl označen pomocí identifikačního čísla, místa podnikání, bylo uvedeno i číslo jeho bankovního účtu, žalovaný byl tedy označen jako podnikatel – fyzická osoba podnikající dle živnostenského oprávnění. Předmětem byl úvěr ve výši , částka, na 12 měsíců s poplatkem ve výši 0,7 % denně za každý den čerpání úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena na , datum, . Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději do dne splatnosti úvěru. Za poskytnutí úvěru měl být žalovanému podle čl. 5.2 smlouvy účtován poplatek za poskytnutí úvěru v souladu s čl. III smlouvy ve výši 0,7 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V případě prodlení žalovaného se splacením úvěru trvajícího více než 90 dnů, bude žalovanému počínaje od 91. dne trvání jeho prodlení účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Dále bylo dle čl. VII Prodlení a sankce stanoveno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni splatnosti úvěru je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a úroky z prodlení z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, a to v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne splatnosti úvěru (včetně) ve výši 0,5 % denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne splatnosti úvěru ve výši 0,02 % denně. Úrok z prodlení a smluvní pokutu byl žalovaný povinen hradit od vzniku prodlení, tj. od prvního dne po dni splatnosti úvěru do jeho úplného zaplacení.Kopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že touto listinou žalobkyně disponuje.Listinou „, Anonymizováno, “ měl soud za prokázané, že žalovaný uhradil z účtu uvedeného ve smlouvě , částka, .Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, mezi žalobkyní a žalovaným jakožto podnikatelem byla uzavřena úvěrová smlouva, žalovaný čerpal úvěr , částka, , nesplatil ničeho, zaplatil žalobkyni nicméně verifikační platbu ve výši , částka, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil , částka, , když je za 12. měsíců trvání úvěru účtován ve výši 0,7 % denně, a následně po dobu 90 dní prodlení další 0,02 % denně. Dále byl žalovaný povinen hradit dle smlouvy i smluvní úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru po dobu 90 dní a smluvní pokutu 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný smlouvu sjednal jako fyzická osoba podnikající, finanční prostředky byly nicméně poskytnuty na bankovní účet, který měl zřízen jako fyzická osoba nepodnikající. Soud není přesvědčen o tom, že uzavření smlouvy na identifikační číslo žalovaného jakožto podnikatele nebylo pouze nástrojem, jak se vyhnout zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť proti žalovanému nebyla v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedena žádná exekuční řízení, v době po uzavření úvěrové smlouvy bylo proti žalovanému zahájeno 1 exekuční řízení a jako spotřebitel by proto nemusel testem úvěruschopnosti projít. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že žalovaný nabral řadu úvěrů od dalších nebankovních poskytovatelů. Současně je nutno uvést, že žalovaný měl živnost pouze od , datum, do , datum, , čímž je podle soudu velmi pravděpodobné účelové zřízení živnosti za účelem získání úvěru.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda.8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.9. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které s