32 C 217/2025-28 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu žalobkyně. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , smluvní úrokem , částka, a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.Ve druhém nároku se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, – a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, kdy žalovaný se dostala do prodlení se splacením denní splátky splatné dne , datum, .2. Žalovanému bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, . doručená soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovaného dne , datum, ve výši , částka, (shodně vyplývá rovněž z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli předloženého žalobkyní).Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný podepsal smlouvu prostřednictvím SMS kódu a svou totožnost prokázal zasláním verifikační platby (viz listina „Autorizace ověření totožnosti“). Jistina úvěru činila , částka, , splacen dne , datum, , úroková sazba byla sjednána 1,066 %, RPSN činila 2051.60 %.Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění této interní listiny žalobkyně, ale nikoliv již údaje v této listině uvedené, přičemž je zřejmé, že žalobkyně z těchto údajů při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalobkyně evidovala osobní údaje žalovaného, který měl údajně žít sám, měl mít příjem , částka, měsíčně, výdaje , částka, na bydlení, , právnická osoba, Kč na nezbytné výdaje a výdaje , částka, měsíčně na půjčky. Vypočtené minimální výdaje činily částku , částka, , disponibilní příjem činil , částka, .Prostou kopií občanského průkazu žalovaného je prokázáno, že žalobkyně disponovala tímto osobním dokladem žalovaného.Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným a nepodepsaným měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil.Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané znění této listiny, která obsahuje zákonem vyžadované informace, které byla žalobkyně povinna před uzavřením úvěru žalovanému poskytnout, jelikož tato listina nebyla žalovaným podepsána, neměl soud za prokázané, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil.Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným a nepodepsaným měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil.Obecnými principy posuzování a filozofie společnosti neměl soud za prokázané ničeho, neboť se jedná o interní listinu žalobkyně, která není závazná, a současně jí není prokazováno, zda žalobkyně v případu žalovaného dle těchto principů skutečně postupovala.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána tato výzva a že se mu dostala do dispozice.Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je pouze interním dokumentem žalobkyně, dle které žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila měsíční příjmy žalovaného na základě bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce žalovaného, kdy na základě tohoto ověření dospěla k čistému měsíčnímu příjmu ve výši , částka, .4. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 1 exekuční řízení, v době po uzavření smlouvy o úvěru nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekuční řízení.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena prostou kopií občanského průkazu. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalovaného, vycházela z nepřesných údajů, případně údaje, které měla k dispozici, nesprávně hodnotila. Pokud byl příjem spočten z celkových příjmů bankovního účtu, tak nebyly ověřeny zdroje těchto příjmů. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila získané informace, nezjistila, jaké další úvěry žalovaný splácí, zda je splácí řádně a kolik zbývá doplatit, jejich splátky pak rozhodně nezapočetla do celkových výdajů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíchž majetkových poměrech neměla dostatek informací, a která nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy evidentně úvěruschopná.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném