32 C 244/2025-69 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu Smlouvy o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jiný než na bydlení (tj. spotřebitelský úvěr) až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaný úvěr vyčerpal ve výši , částka, , avšak řádně a včas jej nesplácel dohodnutým způsobem, žalobkyně proto využila svého oprávnění, od smlouvy odstoupila, pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k dobrovolné okamžité úhradě dluhu. Žalovaný uhradil , částka, . Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , poplatkem za vyplacení tranší úvěru , částka, , poplatkem za službu „Klidné spaní“ , částka, , poplatkem za službu „Informační SMS servis“ , částka, a smluvním úrokem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je specifikováno výše.Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet.Ve druhém nároku se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, – a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, kdy žalovaný se dostal do prodlení se splacením denní splátky splatné dne , datum, .2. Žalovanému bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.3. Zástupce žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, doplnil svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupce žalobkyně uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřila majetkovou situaci žalovaného, jeho bytové poměry, jeho výdaje a současně žalovaného prověřila v dostupných registrech. Dodala však jenom výpis z běžného účtu „Kontomatik“ – z něhož však soud zjistil řadu dalších spotřebitelských úvěrů poskytnutých žalovanému ve stejném měsíci, kdy žalovaný čerpal úvěr od žalobkyně i v předchozím období, a hlavně masivní internetové sázení žalovaného.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, . doručená soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platby od žalobkyně na účet žalovaného v období od , datum, do , datum, celkem ve výši , částka, (shodně vyplývá rovněž z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli předloženého žalobkyní).Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, ze dne , datumnepodepsanou žalovaným, měl soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným údajně došlo k uzavření smlouvy, kterou žalovaný údajně podepsal prostřednictvím SMS kódu a svou totožnost prokázal ověřením totožnosti prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného (viz listina „Autorizace ověření totožnosti“), touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, . Jistina úvěru činila , částka, , úvěr měl být splacen do , datum, , úroková sazba byla sjednána 0,983 % denně, RPSN činila 4.722.34 %.Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění této interní listiny žalobkyně, ale nikoliv již údaje v této listině uvedené, přičemž je zřejmé, že žalobkyně z těchto údajů při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalobkyně evidovala osobní údaje žalovaného, který měl údajně žít v 3 členné domácnosti, měl mít příjem uvedený žalovaným , částka, měsíčně, výše údajně ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , výdaje , částka, měsíčně na půjčky, , částka, na další nezbytné výdaje, výdaje na bydlení , částka, , ostatní zbytné výdaj , částka, , vypočítané minimální výdaje , částka, , rezerva pro výdaje , částka, , disponibilní příjem činil , částka, . V listině není uveden žádný záznam o tom, jakým způsobem žalobkyně tyto informace získala, ani jak je ověřila. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky , částka, – ani tento údaj však neodpovídal skutečnosti, neboť žalovaný měl řadu jiných úvěrů, což bylo patrné i z výpisu z běžného účtu žalovaného, který soudu žalobkyně zaslala a dále z něho byl patrný masivní internetový gaming – internetové sázení.E-mailem ze dne , datum, – Zesplatněním dluhu měl soud za prokázané, že žalobkyně od smlouvy odstoupila, pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k dobrovolné okamžité úhradě dluhu.Obecnými principy posuzování a filozofie společnosti neměl soud za prokázané ničeho, neboť se jedná o interní listinu žalobkyně, která není závazná, a současně jí není prokazováno, zda žalobkyně v případu žalovaného dle těchto principů skutečně postupovala.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána tato výzva a že se mu dostala do dispozice.Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je pouze interním dokumentem žalobkyně, dle které žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila měsíční příjmy žalovaného na základě bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce žalovaného, kdy na základě tohoto ověření dospěla k čistému měsíčnímu příjmu ve výši , částka, .5. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 1 exekuční řízení, v době po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena další 2 exekuční řízení pro dluhy z úvěrů od různých nebankovních poskytovatelů úvěrů.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena přímým náhledem na jeho bankovní účet. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalovaného, vycházela z nepřesných údajů, případně údaje, které měla k dispozici, nesprávně hodnotila. Pokud byl příjem spočten z celkových příjmů bankovního účtu, tak nebyly ověřeny zdroje těchto příjmů. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila získané informace, nezjistila, jaké další úvěry žalovaný splácí, zda je splácí řádně a kolik zbývá doplatit, jejich splátky pak rozhodně nezapočetla do celkových výdajů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíchž majetkových poměrech neměla dostatek informací, a která nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy evidentně úvěruschopná.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel n