32 C 269/2025-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výší, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, za dobu trvání smlouvy neuhradila ničeho, splatnost pohledávky nastala , datum, . Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , smluvní pokutou 5.000 a dlužným poplatkem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 23 – 25 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z tvrzení žalované, jak jsou uvedena v Zákaznické kartě, o kterých žalovaná prohlásila, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalované si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaná předložila, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje, neboť byly žalovanou pouze předloženy k nahlédnutí. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu, smluvní podmínky a rozsudek Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které budou podrobněji rozebrány dále.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , celkovou cena k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen v 6 měsíčních splátkách. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou , částka, , úrokem , částka, , poplatkem za zapracování spotřebitelského úvěru , částka, , poplatkem za flexibilní splácení a hotovostní inkaso splátek , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 52,95 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 95,26 %. Jistina byla žalované vyplacena oproti podpisu smlouvy.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, vyživuje tři nezaopatřené osoby a nemá auto. Dále uvedla, že je svobodná, žije se rodiči, je na mateřské/rodičovské dovolené, svůj příjem uvedla částkou , částka, měsíčně, jako další příjmy domácnosti uvedla částku , částka, (příjmy žalované byly údajně ověřeny výměrem dávky a dvěma složenkami, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, současně nebyl ověřen zdroj ani výše tvrzeného příjmu domácnosti). Své výdaje žalovaná odhadla částkou , částka, měsíčně, z toho žádná část neměla připadat na interní či externí splátky, žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu, bankovní účet ani úvěr u jiné společnosti. Je zřejmé, že žalovaná zásadně podcenila zejména své výdaje, neboť pokud vyživuje tři nezaopatřené osoby a sebe, nemohou její měsíční výdaje na bydlení a základní osobní potřeby činit pouze , částka, , což není ani částka životního minima jednotlivce.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nic podstatného pro toto řízení z nich soud nezjistil.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu neuhradila ničeho.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva dostala do dispozice žalované.Rozsudkem KS v , adresa, čj. , spisová značka, ze dne , datum, (na čl. 26–28) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované, která si řádným způsobem neověřila. Příjmy žalované byly údajně ověřeny výměry sociální dávky a složenkami, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Příjem žalované byl velmi nízký, její příjmová potencialita byla dále zásadně omezena rodičovskou dovolenou, zvýšení příjmu v dohledné době tedy nebylo pravděpodobné. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzení žalované o jejích výdajích, která jistě neodpovídají realitě, pokud žalovaná přiznala, že vyživuje tři nezaopatřené osoby a žije v bytě s rodiči, její náklady nemohou činit měsíčně pouze , částka, , nijak nebylo ověřeno ani tvrzení žalované, že nesplácí žádné další závazky. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalované bylo zahájeno 1 exekuční řízení EXE před uzavřením smlouvy o úvěru a další 3 řízení EXE bezprostředně po uzavření smlouva o úvěru. Toto však nemohla právní předchůdkyně žalobkyně vědět, neboť tuto informaci, kterou jí žalovaná poskytla, si nijak neověřila. Je zřejmé, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně podcenila své výdaje a nadhodnotila své příjmy. I pokud by se jednalo o příjem celé domácnosti, měla uvést výdaje celé domácnosti, nikoli pouze výdaje své osoby, aniž by byly současně zohledněny výdaje těchto čtyř osob, a nadto tří dětí. Karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byla schopna poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnost