Okresní soud v Mostě 12 C 120/2026-22 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, s argumentem, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na účet dne , datum, , žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, , jistina a poplatek byly splatné do dne , datum, , žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, kde žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout scan dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na něž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou výplaty je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky a to pinem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dále ze žaloby vyplývá, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantní databáze. Dále žalobkyně nárokuje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, dle smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně od , datum, do , datum, tedy do dne, kdy byl vyhotovována tato žaloba.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a během celého řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že tato smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím SMS kódu. Obsahem smlouvy byl úvěr ve výši , částka, spolu s poplatkem ve výši , částka, , se splatností dne , datum, .6. Z výpisu z běžného účtu měl soud za prokázané, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla žalobkyně.7. Z listiny označené jako „Protokol o vlastnictví účtu a Údaje o provedených platbách“ soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, částku ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalovaného.8. Upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně opakované vyzývala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, se podává, že žalovaný byl žalobkyní prostřednictvím její právní zástupkyně vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet žalovaného byla poskytnuta částka ve výši , částka, dne , datum, , a to z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byl skutečně žalovaný, kdo předmětnou smlouvu uzavřel, neboť přístupové údaje k účtu, stejně jako mobilní telefon, mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se před uzavřením smlouvy o zápůjčce jakkoli zabývala úvěruschopností žalovaného, všechna její tvrzení o způsobu prověření úvěruschopnosti žalovaného a jeho majetkové situace zůstala v rovině neprokázaných tvrzení. Rovněž tvrzení o tom, že majetková situace žalovaného byla prověřena prostřednictvím lustrací v dostupných evidencích nebylo žalobkyní prokázáno. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a tedy nemohla mít ani základní představu o jeho majetkových poměrech. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-, Anonymizováno, /18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/, Anonymizováno, /EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.14. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovou situací žalovaného a poskytla úvěr osobě, o které neměla prakticky žádné informace.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.25. Soud dospěl k závěru, že žalovanému byla vyplacena celkem částka , částka, z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, , žalovaný nevrátil ničeho. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku ve výši , částka, . Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení ostatních nároků, stejně jako nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, neboť nárok na jejich zaplacení vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny na základě rozhodnutí soudu (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ).26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 5,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,34 %). Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly celkové náklady řízení stanoveny dle § 14b odst. 1. písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x , částka, , tj. celkem , částka, , náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. , částka, , 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů zastoupení ve výši , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.