32 C 120/2026-59 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem, se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru, ID žádosti 1435451, ID klienta 2238566“, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, nicméně řádně jej nesplácel v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění a pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. Dlužná částka , částka, byla tvořena nesplacenou jistinou úvěru , částka, , poplatky , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokutou , částka, .2. Žalovaný se k věci vyjádřil ve svém podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 27 – 33 spisu), kdy uvedl, že nárok žalobkyně neuznává z důvodu porušení zákonné povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Zároveň uvedl, že na jistinu uhradil celkem , částka, , přičemž navrhl, aby zbývající část jistiny , částka, byla žalobkyni přiznána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a zbývající nároky byli soudem zamítnuty. Na závěr požádal o povolení splácet dluh v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, měsíčně.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, . doručená soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá i z listiny žalobkyně – Opis výpisu proplacení smlouvy ze dne , datum, ).Výpisem čerpání, splátek a úhrad měl soud za prokázané průběh čerpání a splácení úvěru, stejně tak jako strukturu a výši dluhu, přičemž výše dluhu odpovídala tomu, co bylo žalováno a co bylo stručně zrekapitulováno v 1. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.Kartou klienta ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla na základě údajů poskytnutých žalovaným šetření v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS.Posouzením úvěruschopnosti klienta – Metodika výklad měl soud za prokázaný obsah této listiny.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané, že výše spotřebitelského úvěru činila , částka, a že měl být splacen ve 24měsíčních splátkách. Celková částka k úhradě byla stanovena na , částka, , přičemž úroková sazba se pohybovala v rozmezí od 0,00 % do 83,01 % ročně ve druhém až osmém měsíci trvání úvěru a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 49,1 %.Sazebníkem poplatků měl soud za prokázané výši poplatků, nákladů úvěru a doplňkově volitelných služeb.Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně tímto úkonem pohledávku zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.Výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne , datum, + Přehledem odeslané pošty ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala řádně žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.Předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobce + Přehledem odeslané pošty ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného.Oboustrannou fotokopií OP žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponuje prostou kopií tohoto dokladu.Výstupem BankID měl soud za prokázané, že žalobkyně tímto způsobem ověřila totožnost žalovaného a že podpis skutečně učinil žalovaný.Dohledáním informací o činnosti klienta měl soud za prokázané, jaké činnosti žalovaný vykonal vůči žalobkyni v souvislosti se sjednáním úvěrové smlouvy.Úvěrovou zprávou měl soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného.1. Analýzou úvěruschopnosti na základě dokladů zaslaných žalobkyní měl soud za prokázané, že podle této analýzy byla úvěruschopnost žalovaného hodnocena jako střední až hraniční, jeho platební morálka byla nadprůměrná a současně bylo shledáno vysoké riziko předlužení.2. Analýzou úvěruschopnosti na základě výpisu z účtu žalovaného, který soudu zaslala banka měl soud za prokázané, že úvěruschopnost byla velmi nízká až nedostatečná, a to zejména v důsledku trvale záporného zůstatku na účtu, závislosti na úvěrech jako hlavním zdroji příjmů, absence doloženého stabilního příjmu a opakovaného čerpání a splácení úvěrů.4. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému nebylo před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekučních řízení. Po uzavření úvěrové smlouvy rovněž nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekuční řízení.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla ze strany žalobkyně poskytnuta platba ve výši , částka, dne , datum, . Soud nicméně neměl za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzeného příjmu, žádným způsobem si neověřila jeho skutečné výdaje, neověřila si způsob bydlení žalovaného, neověřila si ani to, zda proti žalovanému nejsou vedena exekuční řízení, což mohla snadno zjistit lustrací v Centrální evidenci exekucí. Žalobkyně neměla doložený příjem žalovaného. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze na základě tvrzení žalovaného, která nicméně výpisům z jeho účtu neodpovídala, zejména stran jeho výdajů. Také z výpisů z účtu je patrné, že žalovaný byl na úvěrech ze strany žalobkyně zcela závislý na úkor častých výdajů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíchž majetkových poměrech neměla dostatek informací, a která nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy evidentně úvěruschopná.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a