32 C 161/2026-38 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Poslední splátku uhradil dne , datum, , za dobu trvání smlouvy uhradil , částka, . Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a dlužným poplatkem , částka, .2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 23 – 24 spisu), v němž uvedla, že její právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právní předchůdkyni, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Na prokázání svých tvrzení navrhla žalobkyně tyto důkazy: Rozsudek Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které budou podrobněji rozebrány níže.4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.5. Skutkový stav, který byl stručně popsán v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku byl v řízení zjištěn z následujících listinných důkazů:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 78 týdenních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úrokem z úvěru , částka, , administrativním poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 156,89 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije v pronájmu, má základní vzdělání, je ženatý/v registrovaném partnerství a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že nevlastní automobil. K příjmům uvedl, že je zaměstnaný na DPP/DPČ s příjmem , částka, měsíčně a že toto je jeho jediný zdroj příjmů, další čisté příjmy domácnosti uvedl částku , částka, . Hlavní příjmy žalovaného údajně byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami, tyto listiny však soudu předloženy nebyly, současně nebyly nijak ověřeny exekuce vedené proti žalovanému. Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, s tím, že nesplácí externí ani interní splátky. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti a má bankovní účet. Je zřejmé, že výdaje žalovaného byli zásadně podceněny, neboť za částku , částka, zkrátka není možné uhradit nájemné a současně potřeby žalovaného, a naopak příjmy byly nadhodnoceny a naprosto ničím nebyly doloženy.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Tabulkou umoření ke smlouvě č. , hodnota, s datem vyhotovení , datum, měl soud za prokázané, že celkem žalovaný čerpal , částka, a uhradil , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalovaného.Rozsudkem KS v , adresa, čj. , spisová značka, ze dne , datum, (na čl. 25 – 27) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku i fakt, že na projednávanou věc tento rozsudek nepřiléhá.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byla podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že úvěruschopnost žalovaného správně vyhodnotila. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného, která si řádným způsobem neověřila. Z výpisu exekučních řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému bylo před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno 12 exekučních řízení EXE, po uzavření úvěrové smlouvy byla zahájeno 2 exekuční řízení EXE, z toho je zřejmé, že žalovaný musel mít nějaké další závazky. Příjmy žalovaného byly údajně ověřeny pouze z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Příjem žalovaného byl relativně nízký vzhledem k jeho dalším dluhům, jeho příjmová potencialita byla těmito dluhy zásadně omezena, zvýšení příjmu v dohledné době tedy nebylo pravděpodobné. Z toho je evidentní, že žalovaný rozhodně úvěruschopný nebyl, naopak šlo o dlužníka, neschopného řádné splácet své závazky. Tyto závazky žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zcela zamlčel. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spo