32 C 2/2026-35 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy k službě Twisto účet“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., s žalovanou dne , datum, a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované Twisto účet, prostřednictvím kterého měla žalovaná možnost realizovat platby za zboží a služby. Žalovaná prostřednictvím Twisto účtu za období od prosince 2023 do března 2024 vznikl dluh v celkové výši , částka, . Žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně předloženy vyúčtování za tyto měsíce, ovšem ze strany žalované nebylo ničeho uhrazeno. Splatnost dlužné částky nastala dne , datum, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení, a to v podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 23 – 24 spisu), ve kterém podrobněji popsal postup právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Zástupce žalobkyně uvedl, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovanou. Dále uvedl, že od počátku smluvního vztahu provedla žalovaná platební transakce v celkové výši , částka, a na konto smlouvy uhradila celkem , částka, .3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, soud proto uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 115 o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou ke službě Twisto účet ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že žalovaná smlouvu v této podobě s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela, neboť listina neobsahuje podpis žalované, ani zaručený elektronický podpis, ale obsahuje pouze elektronický podpis se jménem a příjmení žalované, ovšem z tohoto není zřejmý projev vůle, který by mohl svědčit k tvrzení žalobkyně, že žalovaná smlouvu v této podobě skutečně uzavřela. Dále měl soud za prokázané, že limitní rámec byl touto smlouvou sjednán na , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Svazkem vyúčtování za jednotlivé měsíce měl soud za prokázané strukturu dluhu žalované, přičemž žalovaná na základě těchto vyúčtování skutečně čerpala celkem , částka, .Transakční historií – příchozích plateb měl soud za prokázané jednotlivé platby, které žalovaná v průběhu smluvního vztahu uhradila právní předchůdkyni žalobkyně.Transakční historií – odchozích plateb měl soud za prokázané veškeré odchozí platby, které právní předchůdkyně žalobkyně realizovala ve prospěch jednotlivých objednávek, jež žalovaná v průběhu smluvního vztahu učinila.Změnou požadavku na upgrade – Žádost o upgrade č. , hodnota, měl soud za prokázané, že na základě žádosti žalované provedla právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, kontrolu v registru SOLUS s negativním výsledkem. Dále bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své příjmy ve výši , částka, , označila se za studenta a vyčíslila své výdaje na , částka, , přičemž tato žádost byla právní předchůdkyní žalobkyně následně schválenaFotokopií oboustrannou OP žalované měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala fotokopií občanského průkazu žalované.Výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Detailní informací k zásilkám měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a že se tato výzva dostala do dispozice žalované.6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované nebylo před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno žádné exekuční řízení. V době po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalované zahájena 3 exekučních řízení EXE.7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci, kdy nemá za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy, neboť předložená smlouva není žalovanou písemně podepsaná a neobsahuje žádný projev vůle žalované, který by vlastnoruční podpis žalované mohl nahradit. Dále není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila na základě tvrzení žalované, vyplněných v žádosti, které si následně dále ověřila lustrací žalované v dostupných registrech. Předloženými listinami toto tvrzení žalobkyně nicméně nebylo zcela prokázáno, ačkoliv žádost byla soudu předložena, nebyly žalobkyní prokázáno, že právní předchůdkyně jakýmkoliv způsobem ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalované, přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a také si neověřila, že žalovaná je skutečně studentem. Dále ani nebyly předloženy důkazy o tom, že by žalobkyně žalovanou skutečně prověřovala v jakýchkoli registrech. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší dů