32 C 450/2025-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše údajně z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. E6A1C/758482, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. Emma´s , právnická osoba, ., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, za dobu trvání úvěrové smlouvy neuhradila ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, a úrokem , částka, , žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na její bankovní účet.2. Zástupkyně žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, (na čl. 31 spisu) doplnila svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalované. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovanou.3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá i z interní listiny právní předchůdkyně žalobkyně – Potvrzení o provedení transakce ve výši , částka, ze dne , datum, ). Dále tímto výpisem měl soud za prokázané, že žalovaná čerpá řadu spotřebitelských úvěrů u nebankovních poskytovatelů.Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. E6A1C/758482 ze dne , datum, měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , úrokovou sazbu , částka, , celkovou výši spotřebitelského úvěru , částka, , RPSN 7569,09 % ročně a číslo účtu žalované na který měly být finanční prostředky zaslány s tím, že spláceno mělo být v jedné měsíční splátce do 30 dnů od poskytnutí úvěru.Dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, měl soud za prokázané nové datum splatnosti půjčky , datum, , a to za poplatek za prodloužení , částka, a úrok za dobu prodloužení , částka, .Formulářem pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení + Formulářem pro standartní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané jak znění těchto formulářů, tak i skutečnost, že druhý formulář byl žalovanou dne , datum, údajně podepsán prostřednictvím elektronického kódu.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena 3 exekuční řízení EXE a v době po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalované zahájeno 5 exekuční řízení EXE. Z toho je evidentní že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec nezkoumala.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet č. , č. účtu, , který patřil žalované, byla dne , datum, poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, a to z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byla skutečně žalovaná, kdo předmětnou smlouvu uzavřela, neboť přístupové údaje k účtu, stejně jako mobilní telefon, mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, tvrzení o tom, že majetková situace žalované byla prověřena prostřednictvím lustrací v dostupných evidencích nebylo prokázáno. Právní předchůdkyně žalobkyně se současně nijak nezabývala příjmy a výdaji žalované, přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace. Kdyby si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované před tím, než uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, výpis z jejího účtu u banky zjistila by, že žalovaná čerpá úvěry v řádu desítek tisíc korun, a to dokonce i ve stejném měsíci jako úvěr z něhož je žalováno v tomto řízení, a dále také že se hojně věnuje sázkám na internetu. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a žalovaná rozhodně nebyla úvěruschopná.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěným