32 C 452/2025-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. Multitude Bank p. l. c., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela v dohodnutých splátkách. Dlužná částka , částka, byla dle doplnění žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , účelně vynaloženými náklady , částka, a úroky za dobu čerpání úvěru , částka, , žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na její bankovní účet.2. Zástupkyně žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, doplnila svá žalobní tvrzení (na čl. 32 spisu) o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalované. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná čerpala úvěr celkem částkou , částka, , žalovaná od podání žalobního návrhu nezaplatila ničeho.3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá též z interní listiny právní předchůdkyně žalobkyně – Potvrzení o platbě ve výši , částka, ze dne , datum, ).Úvěrovou smlouvou vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne , datum, , která byla údajně uzavřena elektronicky, nebyla nicméně podepsána ani jednou smluvní stranou, a to ani žádnou běžnou formou elektronické verifikace, měl soud za prokázané, že tato údajně uzavřená smlouva zněla na jistinu , částka, , celková splatná částka byla , částka, , tvořená jistinou , částka, a úrokem , částka, . Soud nicméně neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně prověřila totožnost žalované. Úroková sazba činila 146,949 % ročně a roční procentní sazba nákladů, tzv. RPSN činilo 299,98 %.„Standardními podmínkami Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice“ platnými k , datum, měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Fakturou znějící na částku , částka, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ve své interní listině eviduje pohledávku za žalovanou ve výši , částka, , splatnou k datu , datum, v jedné splátce.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena 4 exekuční řízení E, a v době po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalované zahájeno 1 exekuční řízení EXE.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalované č. , č. účtu, byla dne , datum, poukázána platba právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši , částka, , a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, a to zřejmě z titulu žalovanou nepodepsané smlouvy o úvěru sjednané elektronicky. Žalobkyně neprokázala, že tato úhrada byla učiněna z titulu tvrzené úvěrové smlouvy, současně neprokázala, že se její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, všechna její tvrzení o způsobu prověření úvěruschopnosti žalované a její majetkové situace zůstala v rovině neprokázaných tvrzení, tvrzení o tom, že majetková situace žalované byla prověřena prostřednictvím lustrací v dostupných evidencích nebylo prokázáno. Právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala příjmy a výdaje žalované, a tedy nemohla mít ani základní představu o jejích majetkových poměrech. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace. Kdyby si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované před tím, než uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, výpis z jejího účtu u banky zjistila by, že žalovaná čerpala další úvěry i jiných nebankovních společností, a to ve stejném měsíci, ve kterém jí byl poskytnut úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího sou