32 C 458/2025-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, původně úvěr ve výši , částka, , ovšem žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.2. Zástupkyně žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, (na čl. 34 spisu) doplnila svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovaným. Dále uvedla, že na daný úvěr uhradil žalovaný celkem , částka, , přičemž tato částka byla započtena na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ujednaný dle Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru.3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platbb od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , právnická osoba, Kč dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá i z interní listiny právní předchůdkyně žalobkyně – Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, a rovněž z Výpisu z běžného účtu).Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve spojení dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , které byly údajně uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, za použití SMS kódu. Obsahem smlouvy byl úvěr ve výši , částka, poskytnutý na 30 dnů, celkem k zaplacení bylo , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 337,47 % ročně, RPSN činila 4199,70 %. Úvěr měl být vyplacen na shora uvedený bankovní účet žalovaného.Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se s žalovaným dohodli na prodloužení splatnosti úvěru, a to na 49 dnů za poplatek ve výši , částka, .Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, měl soud za prokázané, že i právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému byla před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 9 exekučních řízení EXE a 4 řízení E. Po uzavřením úvěrové smlouvy nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekuční řízení.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byly poskytnuty částky ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , právnická osoba, Kč dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, , a to vše převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, a to z titulu smlouvy o úvěru, ve znění dodatků 1 až 6 uzavřené elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byl skutečně žalovaný, kdo předmětnou smlouvu uzavřel, neboť přístupové údaje k účtu, stejně jako mobilní telefon, mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalovaného, nezjistila jeho příjmy ani výdaje, nezabývala se dalšími závazky. Kdyby si právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vyžádala výpis z účtu žalovaného, zjistila by, že žalovaný se se hojně věnoval sázkám na internetu. Rovněž kdyby právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází, zjistila by, že žalovaný již měl v době uzavření smlouvy o úvěr vůči své osobě zahájených několik exekucí, z čehož by došla k závěru, že se nejedná o osobu, která by byla úvěruschopná a včas plnila své závazky.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými ne