32 C 487/2025-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, – to vše z titulu „Smlouvy k službě Twisto účet“, na základě které žalobkyně zřídila žalovanému Twisto účet, prostřednictvím které měl žalovaný možnost realizovat platby za zboží a služby. Žalovaný prostřednictvím Twisto účtu za obodobí od , datum, do , datum, provedl 35 plateb za celkem , částka, . Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně předloženy vyúčtování za měsíce leden, únor, březen, duben a květen 2024, ovšem ze strany žalovaného nebylo ničeho uhrazeno. Splatnost dlužné částky nastala dne , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, , poplatkem z prodlení , částka, a smluvní pokutou , částka, dle odst. 2.6 smlouvy o úvěru a odst. 4.4.3 VOP. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Zástupkyně žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení, a to v podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 25 spisu), ve kterém podrobněji popsala postup při prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovaným. Dále uvedla, že od podání žalobního návrhu nezaplatil žalovaný ničeho, ovšem v průběhu smluvního vztahu uhradil na dané konto smlouvy celkem , částka, .3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou ke službě Twisto účet ze dne , datum, + Podmínkami pro zřízení a vedení Twisto účtu měl soud za prokázaný obsah této smlouvy a podmínek, nicméně neměl za prokázané, že žalovaný smlouvu v této podobě s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřel, neboť listina neobsahuje podpis žalovaného, ani zaručený elektronický podpis, ale obsahuje pouze elektronický podpis se jménem a příjmení žalovaného, ovšem z tohoto není zřejmý projev vůle, který by mohl svědčit k tvrzení žalobkyně, že žalovaný smlouvu v této podobě skutečně uzavřel. Dále měl soud za prokázané, že limitní rámec byl touto smlouvou sjednán na , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění těchto podmínekSvazkem objednávek na Twisto Slice měl soud za prokázané jednotlivé objednávky služeb a zboží učiněné žalovaným, včetně výše jistiny a úroků vztahujících se k jednotlivým objednávkám.Svazkem vyúčtování za jednotlivé měsíce měl soud za prokázanou strukturu dluhu žalovaného.Fotokopií oboustrannou OP žalovaného + Fotografií žalovaného měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala fotografií žalovaného a fotokopií občanského průkazu žalovaného.Výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému bylo před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno 1 exekuční řízení EXE. V době po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena 3 exekuční řízení EXE.7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci, kdy nemá za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy, neboť předložená smlouva není žalovaným písemně podepsaná a neobsahuje žádný projev vůle žalovaného, který by vlastnoruční podpis žalovaného mohl nahradit. Dále není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě tvrzení žalovaného, vyplněných v žádosti, které si následně dále ověřila lustrací žalovaného v dostupných registrech. Předloženými listinami toto tvrzení žalobkyně nicméně nebylo prokázáno, žádost nebyla soudu předložena, ani nebyly předloženy důkazy o tom, že by žalobkyně žalovaného jakkoli prověřovala v jakýchkoli registrech. Právní předchůdkyně žalobkyně se současně dostatečně nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel po