48 C 58/2026-25 – Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky pojištění , částka, , náklady vymáhání , částka, a smluvní pokuty , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, , žalovaný celkem uhradil , částka, , dále jej žalovaný řádně a včas nehradil. Úvěruschopnost byla posuzována.2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.5. Dopis ze dne , datum, je předžalobní upomínka žalovanému. Dle podací archu byl žalovanému téhož dne odeslán.6. Smlouva – Flexibilní půjčka revolvingový úvěr č. , hodnota, byla mezi účastníky řízení uzavřena dne , datum, , předmětem byl úvěrový limit žalovanému ve výši , částka, . Žalovaný k sobě uvedl, že má příjem , částka, , výdaje na bydlení , částka, , splácí na úvěry , částka, , má ostatní výdaje , částka, .7. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný celkem čerpal , částka, , uhradil , částka, .8. Úvěrové podmínky, Ověření bonity MLS neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.9. Dopis ze dne , datum, žalovanému je zesplatněním celého úvěru s výzvou k úhradě do 14 dnů od sepsání dopisu. Podací arch prokazuje odeslání dopisu téhož dne.10. NRKI prokazuje, že žalovaný měl 4 úvěry, na splátkové úvěry hradil , částka, , celková výše byla , částka, . Měl úvěrový rámec na kreditní kartě , částka, , vyčerpal necelých , částka, . Z nesplátkového úvěru , částka, vyčerpal necelých , částka, . Dále žádal v roce 2025 o dalších , částka, úvěrů na kartě, jednu žádost odvolal a druhá mu byla odmítnuta. V roce 2025 také žádal o dva splátkové úvěry na , částka, , jedna byla odmítnuta, druhá byla ve fázi žádosti.11. Karta klienta prokazuje, že žalovaný bydlel v podnájmu, byl zaměstnanec, uvedl výdaje , částka, celkem. Veřejné databáze neprokazují nic problematického.12. Výpis z OR prokazuje existenci žalovaného.13. Výpis z běžného účtu žalovaného za , datum, až , datum, prokazuje, že příjem žalovaného od zaměstnavatele byl , částka, , , částka, a , částka, , dále mu byl připisován na účet příjem od obce, kde bydlel ve výši , částka, , , částka, a , částka, . Dále mu opakovaně přišla na účet částka , částka, od stejné osoby, jednou byla označena jako výživné. Výpis však prokazuje, že za 3 měsíce žalovaný čerpal více něž , částka, úvěrů od FlexiFin Prime, Creamfinance, Movinero, , právnická osoba, , Kamali. Pohyby na účtu byly vyrovnané , částka, příchozí platby a , částka, byly odchozí platby.14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje ohledně uzavření úvěrového smlouvy dne , datum, , čerpání úvěru , částka, a úhradě , částka, . Co se týče posuzování úvěruschopnosti, tak byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného, který za 3 měsíce měl příjmy z pracovního poměru v průměrné výši necelých , částka, , čerpal však více než , částka, měsíčně na úvěrech. Další příjem od obce, kde bydlel, žalovaný ani netvrdil, takže k němu soud nepřihlédl, stejně jako k příchozímu výživnému na účet žalovaného, neboť ani to žalovaný netvrdil, zřejmě tedy účet pro nějaké platby užíval i někdo jiný. Po odečtení těchto příjmů od obce a výživného měl žalovaný za 3 měsíce vyšší výdaje než příjmy, přestože si každý měsíc čerpal na úvěrech více, než byl jeho měsíční příjem. Žalovaný žádal o další úvěry.15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:16. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.22. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využíva