12 C 242/2021-29 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když mezi právním předchůdcem žalobce sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není schopen doložit. Právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému první částku dne 27. 11. 2016 ve výši 1 500 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, musí tudíž žalobci vydat, oč se obohatil. Žalovaný dosud uhradil žalobci pouze 400 Kč a dluží 1 100 Kč. Žalovaný částku neuhradil ani po výzvě žalobce. 3. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit, a proto byl platební rozkaz soudem zrušen. 4. Žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. 5. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, zveřejněna pod [číslo] Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky (v souladu s čl. 13 odst. 1 obchodních podmínek poskytovatele úvěru) a pohledávka vznikla v České republice. 6. Soud dospěl k závěru, že věc lze projednat a rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalobce dal souhlas k postupu soudu dle § 115a o. s. ř., žalovaný se k takovému postupu nevyjádřil a má se tedy za to, že žalovaný konkludentně souhlasil s rozhodnutím věci na základě listin. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy ze spisu a má za prokázaný následný skutkový stav: mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce probíhalo jednání po poskytnutí úvěru dne 26. 11. 2016, ke smlouvě [číslo]. Na bankovní žalovaného byla zaslána částka 1 500 Kč. Žalobce nebylo schopen doložit přímo úvěrovou smlouvu, ale pouze platbu, která byla na základě této smlouvy žalovanému poskytnuta, proto žaluje žalobce na vydání bezdůvodného obohacení a vrácení pouze jistiny v dané věci. Žalovaný vrátil žalobci na tuto platbu 400 Kč. 8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne 22. 1. 2020 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [spisová značka]). 10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a násl. Právní předchůdce žalobce zaslal na běžný bankovní účet užívaný žalovaným dne 27. 11. 2016 finanční prostředky ve výši 1 500 Kč. Jelikož byly prostředky zaslány na bankovní účet žalovaného, tak ten se na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil, když získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce soudu výpisem z účtu doložil vznik a výši zaslané částky a současně bylo v řízení prokázáno, že se jedná o účet na jméno žalovaného (číslo účtu odpovídá číslu účtu v žádosti o úvěr). Za této procesní situace tak bylo dále na žalovaném tvrdit a taktéž důkazně prokázat, že žalovanou částku, byť částečně, hradil. Žalovaný takto nepostupoval, a soud proto tuto skutečnost za prokázanou nemá. Jelikož soud toto za prokázané nemá, a naopak má za prokázané, že se finanční prostředky dostaly do sféry žalovaného, který na ně vrátil pouze 400 Kč, tak soud zavázal žalovaného k uhrazení zbývající dlužné částky 1 100 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že procesně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 119 Kč, když se v dané věci nejedná o klasickou formulářovou žalobu. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 000 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 3 000 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 3 účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 900 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 5 119 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.