12 C 48/2020-29 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 770 Kč z titulu nezaplacení dlužného pojistného vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo] o životním pojištění. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státní občanem Slovenské republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa bydliště (sídla) žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, žalobce má sídlo v České republice, žalovaný má v době uzavření smlouvy trvalý pobyt v České republice, kde se nachází i nyní; cizí prvek vnesený do vztahu státním občanstvím žalovaného nemůže toto svou intenzitou převážit. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] (návrh smlouvy [číslo]), jejímž předmětem bylo variabilní životní pojištění žalovaného a jeho nezletilého syna Daniela. Počátek pojištění byl sjednán od [datum] s pojistnou dobou na 21 let. Žalovaný se ve smlouvě zavázal měsíční pojistné ve výši 3 000 Kč. Žalovaný však pojistné řádně nehradil, ani po upomínce žalobce, pojištění tak zaniklo dne [datum]. Za období od 1.8 2018 do [datum] žalovaný dluží na pojistném částku 2 570 Kč, kterou neuhradil ani po výzvě žalobce. Žalobce dále požaduje 200 Kč jako poplatek za zaslání upomínky žalovanému. Ani tuto částku žalovaný žalobci neuhradil. 6. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Podle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku, není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 8. Podle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 9. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo variabilní životní pojištění žalobce a jeho nezletilého syna [jméno]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit sjednané pojistné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný pojistné nehradil ani po upomínce žalobce, pojištění zaniklo. Protože žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím že žalovaný je povinen zaplatit částku ve výši 2 770 Kč představující nedoplatek pojistného a současně náhradu nákladů na upomínání ve výši 200 Kč. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož splatnost nastala ke dni [datum], tak od následujícího dne je žalovaný v prodlení, a byl tak zavázán i zaplacení úroků z prodlení. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení, tedy náhrady za tři úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 14b odst. 1, bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní pomoci po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka podle ustanovení § 142a o. s. ř.) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 21 %. K aplikaci výše uvedených ustanovení se soud přiklonil s ohledem na skutečnost, že v daném případě se jednalo o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a zároveň bylo předmětem řízení peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu, který žalobce ve sporu zastupoval, a to ve lhůtě tří měsíců.