53 C 25/2020-101 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení částky 36 317,78 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že žádá vydání bezdůvodného obohacení, když mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 3. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 57 491 Kč. Žalobce v žalobě uznal, že lze mít pochybnosti o tom, jakým způsobem byla prozkoumávána úvěruschopnost žalované, a dospěl k závěru, že smlouvu mezi žalovanou a společností [právnická osoba] lze považovat za neplatnou. Žalobce proto požadoval pouze finanční prostředky, které byly žalované vyplaceny (tj. 57 491 Kč) v 17-ti platbách. Žalobce z této částky odečetl 21 173,22 Kč, které v průběhu doby na úvěr žalovaná uhradila. Požaduje tak doplatit 36 317,78 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Žalobce pak vyzval žalovanou k uhrazení bezdůvodného obohacení nejpozději do 6. 8. 2020. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, proto žalobci nezbylo než se obrátit se svým nárokem na soud. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 10. 2020 pod č. j. [číslo jednací] byl vydán platební rozkaz. Uvedený platební rozkaz se soud neúspěšně pokoušel doručovat na poslední známou žalované adresu v ČR. Platební rozkaz byl poté zrušen usnesením ze dne 27. 10. 2020. Soud se pokoušel zjišťovat a doručovat žalované i do Polské republiky, ale neúspěšně. 4. Usnesením Okresního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp zn. [číslo jednací], byl žalované jmenován opatrovník z důvodu neznámého pobytu žalované, a to advokát Mgr. [příjmení]. Opatrovník žalované v rámci řízení namítal, že žalovaná je cizí státní příslušnice a není zřejmé, zda úplně rozuměla tomu, co podepisovala a zda řádně rozuměla textu smlouvy. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občanem Polska, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7 a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9/1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště v České republice (následně byl trvalý pobyt ukončen), kde se nachází i místo plnění, takže cizí prvek vnesený do vztahu občanstvím žalované nemůže svou intenzitou toto převážit. <b>6. Soud v projednávané věci učinil dokazování, a to následujícími listinami:</b> 7. Smlouvou o úvěru ze dne 3. 10. 2017, má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 3. 10. 2017 smlouvu o úvěru, a to do celkové výše 57 491 Kč, kdy část byla použita na konsolidaci úvěrů. 8. Výzvou k poslední úhradě ze dne 1. 9. 2018 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 9 656 Kč. 9. Rozhodnutím o okamžité splatnosti ze dne 3. 10. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] zesplatnila dluh žalované k 3. 10. 2018. Dlužná částka činila 52 215 Kč. 10. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobcem ze dne 1. 9. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Seznamem postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou. 11. Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a poštovním archem ze dne 24. 9. 2019 má soud za prokázané, že žalované bylo sděleno, že došlo k postoupení pohledávky a byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 62 057,15 Kč. 12. Postoupením pohledávky ze dne 24. 9. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sdělil žalované, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 13. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 8. 2020 a poštovní obálkou, má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby řádně vyzvána k úhradě dluhu. 14. Přehledem plateb má soud za prokázané, že žalovaná na úvěr uhradila průběžně platby od 3. 10. 2017 do 22. 6. 2018. Žalované byla vyplacena finanční částka v den uzavření smlouvy o úvěru. 15. Soud má za prokázaný následný skutkový stav: smlouvou ze dne 3. 10. 2017 byla uzavřena smlouva [číslo] to mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [právnická osoba] při poskytnutí úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná od října 2017 do června 2018 úvěr průběžně a nepravidelně splácela. Celkem uhradila 21 173,22 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu a žalobcem byla vyzvána k jeho úhradě před podáním žaloby. 16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalované za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalované bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne 24. 9. 2019 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [spisová značka]). 21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že na straně žalované došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a násl. Právní předchůdce žalobce zaslal na běžný bankovní účet užívaný žalovanou dne 3. 10. 2017 finanční prostředky ve výši 57 491 Kč, následně byly tyto finanční prostředky průběžně spotřebovány a žalovaná na uvedený úvěr průběžně hradila nepravidelné platby. Celkem uhradila 21 173,22 Kč. S ohledem na to, že i přes zákonnou povinnost předchůdce žalobce, nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, tak žalobce v projednávané věci požadoval pouze úhradu bezdůvodného obohacení (zbývající, neuhrazenou část jistiny) ve výši 36 317,78 Kč, když žalobci vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. o. z. S ohledem na tyto závěry tak žalobce nemá nárok na úhradu jiných plateb než na zapůjčenou (úvěrovanou) jistinu a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná od právního předchůdce žalobce po uzavření úvěrové smlouvy obdržela prokazatelně částku 57 491 Kč a uhradila 21 173, 22 Kč, bylo na žalované, aby prokázala, že uhradila i zbývající část úvěru nebo že nárok z toho úvěru zanikl jinak. Ve zbývající částce žalovaná, resp. její opatrovník nebyli schopni doložit, že žalovaná nad rámec 21 173,22 Kč něčeho uhradila. Protože uvedené nebylo tvrzeno ani ničím prokázáno, soud uzavřel, že v této části má žalobce nárok na úhradu bezdůvodného obohacení, když úvěrová smlouva je neplatná a žalobci náleží vše, co žalované právní předchůdce žalobce poskytnul. Jelikož žádná dodatečná úhradě ze strany žalované nebyla doložena, má soud za to, že její povinnost uhradit zbývající část bezdů