10 C 23/2021-16 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 945 Kč jako dlužný televizní poplatek za období měsíců od července 2019 do ledna 2020 (po 135 Kč měsíčně). Do evidence poplatníků se přihlásil [datum], a proto mu vnikla povinnost televizní poplatek platit. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 92,15 Kč a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že účastníci ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Z předložených listinných důkazů byl v řízení zjištěn skutkový stav věci odpovídající tvrzením žalobkyně. Žalobkyně předložila potvrzení České pošty s.p. o přihlášení poplatníka televizních poplatků, přehled nezaplacených předpisů, písemný výpočet úroků z prodlení a výzvu k plnění, včetně doručenek. 5. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč (§ 6 tohoto zákona). V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný televizní poplatek za 7 měsíců při sazbě 135 Kč za měsíc. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných poplatků (§ 10 tohoto zákona). Žalovaný ničeho neuhradil. Požadavek žalobkyně na zaplacení poplatku je tedy opodstatněný. Důvodným byl shledán i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejich výše odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Jelikož byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, měla by právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud však v daném případě nepovažoval takto vzniklé náklady žalobce související s jeho právním zastoupením za nezbytné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. V tomto směru soud odkazuje na nález Ústavního soudu č. I. ÚS 3344/2012 ze dne [datum], ve kterém se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů řízení při zastoupení České televize (dále jen "ČT") v soudních řízeních vztahujících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek. Ústavní soud na jednu stranu v nálezu připustil, že činnost ČT není výkonem veřejné moci, současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. K tomuto názoru ho přivedlo výsadní postavení ČT, jemuž se těší na poli svého působení, a k němuž má vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc ČT agendu televizních poplatků sama spravuje, pak se podle Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v ČT nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Ústavní soud v závěru konstatoval, že měl-li televizní poplatek podle v nálezu citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Vzhledem k uvedenému soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se pouze ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále dva režijní paušály po 100 Kč podle § 1 odst. 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. tak, jako by žalobce nebyl zastoupen zástupcem. Náklady řízení jsou tedy ve výši 600 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady řízení k rukám zástupce účastníka.