11 C 17/2021-31 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu s tím, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky uvedené ve výroku rozsudku. Žalovanému byl dne [datum] uvedený byt přenechán do nájmu, a to na dobu určitou do [datum] za dohodnuté nájemné ve výši [částka] měsíčně a zálohové platby na služby ve výši [částka]. Žalobce nájem bytu žalovanému neprodloužil a v zákonné lhůtě jej vyzval k opuštění bytu a jeho předání. Žalovaný podepsal výzvu k opuštění bytu, ale předmět nájmu nevyklidil a byt nepředal žalobci. Následně byl žalovaný ke splnění povinnosti vyzván opakovanou výzvou spojenou s předžalobní upomínkou ze dne [datum] – tuto si žalovaný nevyzvedl a zásilka byla poštou uložena a v úložní době vrácena zpět žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Nájemní smlouva k bytu ze dne [datum], výzva k opuštění bytu podepsaná žalobcem i žalovaným, opakovaná výzva k opuštění bytu a předžalobní upomínka, doklad o doručení, resp. o uložení na poště a výzva k vyklizení prokazují žalobní tvrzení. 5. Provedené důkazy nebyly co do pravosti nijak zpochybněny. Mezi provedenými důkazy pak nevznikl žádný rozpor, čímž je mimo důvodnou pochybnost zjištěn skutkový stav plynoucí z právě popsaných důkazů a odpovídající žalobním tvrzením. 6. Podle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 7. Žalobce se proti žalovanému domáhal vyklizení bytu. [příjmení] tedy prokázat, že k bytu mu svědčí vlastnické právo nebo jiné obdobné právo zakládající právo na obdobnou ochranu jako právo vlastnické a že žalovaný užívá tyto prostory, aniž by mu k tomuto svědčil platný právní titul. Žalovaný pro úspěšnost své obrany musela prokázat opak. 8. Vlastnické právo žalobce k nemovitosti, jejíž součástí je dům, ve kterém se nachází předmětný byt, nebylo sporováno. Taktéž nebyla sporována skutečnost, že žalovaný prostory v předmětné nemovitosti dosud užívá. Dále bylo nesporně prokázáno, že nájem byl ukončen uplynutím doby. K prodloužení nájmu nedošlo. Bytová náhrada v daném případě žalovanému nepřísluší. 9. Bylo tedy zjištěno, že žaloba je podána po právu, neboť žalovaný zasahuje bez právního důvodu do užívacích práv žalobce. Soud proto žalobě na vyklizení vyhověl a stanovil dle § 160/1 o. s. ř. patnáctidenní lhůtu k vyklizení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši [částka], dále odměna advokáta ve výši [částka] dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby a jeden půlúkon s hodnotou úkonu [částka] – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x [částka] dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. [částka]. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce a v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů.