15 C 221/2021-39 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 250 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 000 Kč od 29.11.2017 do zaplacení z titulu neuhrazené zápůjčky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí zápůjčky [číslo] ze dne 3.11.2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a.s., [IČO], a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nesporoval. 3. Soud provedl dokazování těmito listinami – zprávou [právnická osoba] ze dne 2.7.2021, historií transakcí, e-mailovou komunikací ze dne 2.11.2017, předžalobní výzvou, smlouvou o postoupení pohledávky a poštovním podacím archem. Tyto listiny prokazují, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] a.s. poskytl dne 3.11.2017 na účet č. [bankovní účet] částku 1 000 Kč. Majitelem tohoto osobního účtu byl v této době žalovaný. Žalovaný tuto pohledávku právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Pohledávka byla postoupena žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky výzvou odeslanou dne 21.10.2019, a to nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovaný tuto částku žalobci nevrátil. Soud nemá za prokázané, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které by se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnutou žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč a žalovaný by se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 250 Kč nejpozději do 28.11.2017. 4. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Žaloba je z části důvodná. 8. Žalobce v daném případě neprokázal, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které by se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnutou žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč a žalovaný by se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 250 Kč nejpozději do 28.11.2017. Žalobce sice soudu předložil e-mailovou komunikaci ze dne 2.11.2017 mezi odesílatelem [email] za uživatele [email] a příjemcem [email]. Tato komunikace se však týkala zápůjčky ve výši 10 000 Kč a sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 500 Kč. Žalobce ani po výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhl důkazy k prokázání svého tvrzení obsaženého v žalobě o uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 3.11.2017, na jejímž základě byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce žalovanému částka 1 000 Kč a na jejímž základě se žalovaný tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 250 Kč zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 28.11.2017. Žalobce na výzvu soudu pouze sdělil, že s ohledem na poučení soudu svůj návrh vůči žalovanému uplatňuje z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbylé části uplatněného návrhu tento ponechává na právním posouzení soudu. Žalobce tak v tomto směru neunesl své důkazní břemeno stran uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce. Soud však má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, aniž by k tomu (s ohledem na výše uvedené) existoval právní důvod. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobce z titulu bezdůvodného obohacení poskytnutou částku. Pohledávka byla v mezidobí postoupena žalobci. Žalovaný dosud dlužnou pohledávku neuhradil. Výše žalobního nároku v této části ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalovaném, aby uhrazení částky 1 000 Kč žalobci tvrdil a současně taktéž i prokázal. Žalovaný takto nepostupoval a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění povinnosti vrátit žalobci výši bezdůvodné obohacení, soud žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku II. tohoto rozsudku uložil splnit, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud současně uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení z částky 1 000 Kč, a to od 30.10.2019. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 30.10.2019, neboť podle výzvy žalobce ze dne 18.10.2019, která byla odeslána žalovanému dne 21.10.2019, byl žalovaný povinen dluh zaplatit nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy, tedy do 29.10.2019. Od 30.10.2019 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části soud žalobu s ohledem na výše uvedené (neunesení důkazního břemene žalobce stran prokázání uzavření smlouvy o zápůjčce) jako nedůvodnou zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 76 % - rozsudkem přiznaná částka 1 000 Kč a 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 1 000 Kč od 30.10.2019 do zaplacení (pro účely nákladů řízení počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, kdy tedy zákonný úrok činil 174,79 Kč). Naopak v části, ve které byla žaloba zamítnuta, tedy v částce 250 Kč a 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 1 000 Kč od 29.11.2017 do 29.10.2019 ve výši 120,30 Kč, byl žalobce neúspěšný (24 %). Žalobci vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21 % DPH. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 76 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 52 % (76 % - 24 %), tedy ve výši 774,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 10. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se zásadně pouze konkrétními údaji o osobě žalované, čísle a datu uzavření smlouvy o zápůjčce, výši poskytnuté zápůjčky a sjednaného poplatku, termínu splatnosti a datu postoupení pohledávky. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.