15 C 282/2021-21 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 3 510 Kč jako dlužný televizní poplatek za období měsíců července 2018 až srpna 2020 (po 135 Kč měsíčně). Do evidence poplatníků se žalovaná přihlásila dne 31.5.2015, a proto jí vnikla povinnost televizní poplatek platit. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 623,99 Kč a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Dne12 [číslo] vzal žalobce žalobu zpět co do dlužné jistiny ve výši 945 Kč (za měsíce červenec 2018 až leden 2019) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 229,36 Kč, a to s ohledem na probíhající insolvenční řízení před Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 18.12.2018, č.j. [spisová značka]. 4. S ohledem na výše uvedené částečné zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 16.8.2021, č.j. [číslo jednací] řízení do této části zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 8.9.2021. 5. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 6. Z předložených listinných důkazů byl v řízení zjištěn skutkový stav věci odpovídající tvrzením žalobce. Žalobce předložil potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, písemný výpočet úroků z prodlení, výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků, včetně doručenek. 7. Z detailu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že úpadek žalované byl zjištěn usnesením ze dne 18.12.2018, usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne. Věřitelé měli lhůtu 30 dnů, aby přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení. Žalobce tak mohl přihlásit do insolvenčního řízení pouze pohledávky za měsíc červenec 2018 až leden 2019. Pro tyto však bylo řízení zastaveno. Pohledávky za následné období mohou být uplatněny žalobou. 8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je (po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. [ulice] výše televizního poplatku činí 135 Kč (§ 6 tohoto zákona). V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná televizní poplatek neuhradila za 19 měsíců při sazbě 135 Kč za měsíc. Žalobce proto vyzval žalovanou k úhradě dlužných poplatků (§ 10 tohoto zákona). Žalovaná ničeho neuhradila. Požadavek žalobce na zaplacení poplatku je tedy opodstatněný. Důvodným byl shledán i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejich výše odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 71,60 % - rozsudkem přiznaná částka 2 565 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 394,63 Kč. Naopak v části, ve které bylo řízení zastaveno (zastavení řízení zavinil žalobce, když uplatňoval část pohledávky, kterou měl přihlásit do insolvenčního řízení), tedy v částce 945 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 229,36 Kč, byl žalobce neúspěšný (28,40 %). Soud však v daném případě nepovažoval vzniklé náklady žalobce související s jeho právním zastoupením za nezbytné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. V tomto směru soud odkazuje na nález Ústavního soudu č. [ústavní nález] ze dne 24.7.2013, ve kterém se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů řízení při zastoupení České televize (dále jen "ČT") v soudních řízeních vztahujících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek. Ústavní soud na jednu stranu v nálezu připustil, že činnost ČT není výkonem veřejné moci, současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. K tomuto názoru ho přivedlo výsadní postavení ČT, jemuž se těší na poli svého působení, a k němuž má vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc ČT agendu televizních poplatků sama spravuje, pak se podle Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v ČT nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Ústavní soud v závěru konstatoval, že měl-li televizní poplatek podle v nálezu citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Vzhledem k uvedenému se náklady řízení žalobce sestávaly pouze ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále dvou režijních paušálů po 100 Kč podle § 1 odst. 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. tak, jako by žalobce nebyl zastoupen zástupcem, tedy celkem ve výši 600 Kč. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 71,60 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 43,20 % (71,60 % - 28,40 %), tedy ve výši 259,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.