6 C 30/2021-29 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 936 Kč z důvodů nedoplatku pojistného s příslušenstvím – úrokem z prodlení za konkrétní období. K odůvodnění uplatněného nároku žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným podle občanského zákoníku pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění bytové jednotky a domácnosti. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni lhůtní - roční pojistné ve výši 1 254 Kč. Pojistné bylo splatné k prvnímu dni pojistného období, první pojistné bylo splatné ke dni. [datum]. Žalovaný nezaplatil pojistné za období od [datum] do zániku pojistné smlouvy dne [datum]. Žalovaný dluží na pojistném a poplatku ve výši 300 Kč celkem částku 936 Kč. Úrok z prodlení žádá žalobkyně jen za konkrétní období ve výši 67 Kč. Žalobkyně souhlasila s postupem podle § 115a o.s.ř. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit v souladu s občanským soudním řádem. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za prokázané s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vhozeny do schránky v místě trvalého bydliště. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně se domáhá zaplacení pojistného do jeho zániku. Vznik pojistné smlouvy a výši pojistného prokázala žalobkyně uzavřenou smlouvou, kopií dodejky, kterou byla zasílána upomínka dlužného pojistného, výše dlužného pojistného prokazuje bilance pojistné smlouvy. Výše poplatku je doložena sazebníkem. Žalovanému bylo zasláno po zániku pojistné smlouvy oznámení o zániku pojištění. Předžalobní upomínka byla odeslána [datum]. 7. Smluvní vztah posuzuje soud podle z. [číslo] Sb. (dále jen o.z.). 8. Podle § 2782 odst. 1 o.z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 9. Podle § 2783 odst. 1 o.z. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 10. Podle § 2783/2 o.z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 11. Podle § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 12. Podle § 1970 o.z. (z.č. 89/2012 Sb.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Žalobkyně žalovala po právu a žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno podle § 2782 o.z. Úrok z prodlení je přiznán podle § 1970 o.z. Výše úroků z prodlení jsou v souladu s platným nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to za období, jak požaduje žalobkyně. Úrok z prodlení za žádané období činí 30 Kč Lhůta k plnění je dle § 160/1 o.s.ř. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený S [číslo obč. průkazu] Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1.489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 15. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, čísle smlouvy, období, za které nebylo placeno pojistné. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.