6 C 324/2021-28 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 428Kč s úrokem z prodlení z důvodů nedoplatku pojistného a nákladů za uplatnění pohledávky.. K odůvodnění uplatněného nároku žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti podnikatelů. Smlouva byla uzavřena s platností od 1. 7. 2019 a žalovaná se zavázala hradit sjednané pojistné ročně ve výši 2 856 Kč, s četností placení pololetně. Žalovaná neuhradila pojistné splatné 1. 1. 2020. Z důvodů nezaplacení pojistného smlouva zanikla ke dni 22. 4. 2020. Žalobkyně žádá za toto období dlužné pojistné v částce 1 428 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje zaplacení zákonného poplatku za vymáhání a to ve výši podle platného nařízení vlády. Žalobkyně navrhla postup podle § 115a o.s.ř. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu podle § 115a o.s.ř. považuje soud za realizované s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byla písemnost vyvěšena na úřední desku. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně se domáhá zaplacení pojistného do jeho zániku. Vznik pojistné smlouvy a výši pojistného prokázala žalobkyně smlouvou uzavřenou s účinností ke dni 1. 7. 2019. Pojistné bylo splatné pololetně, první pojistné k prvnímu dni pojistného období. K zániku smlouvy došlo z důvodů neplacení pojistného, když žalovaná nezaplatila pojistné splatné 1. 1. 2020 a to ani po odeslání upomínky. Oznámení o zániku pojistné smlouvy s vyčíslením dlužného pojistného bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě. Dlužné pojistné činí 1 428 Kč, poplatek za vymáhání pohledávky pak činí podle platného předpisu částku 1 200 Kč. Jedná se o vztah mezi podnikateli. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 7. Z předložené smlouvy zjistil soud, že byla uzavřena za účinnosti z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a to dle oddílu 2, pododdílu 1 - § [číslo] a následující. 8. Podle § 2782 odst. 1 o.z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 9. Podle § 2783 odst. 1 o.z. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 10. Podle § 2783/2 o.z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 11. Podle § 1970 o.z. (z.č. 89/2012 Sb.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 13. Žalobní tvrzení jsou v souladu s předloženými důkazy a tvoří logický celek. Žalovaná zůstala nečinná, žádná tvrzení na obranu proti uplatněnému nároku neučinila. Účastník řízení je zodpovědný za výsledek sporu, k jeho tíži jde i skutečnost, že si nezajistí vyzvedávání poštovních zásilek doručovaných do místa jeho bydliště dle centrální evidence obyvatel nebo nesdělí adresu doručování a tím se fakticky neseznámí s možností resp. povinností tvrdit skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku. 14. Soud uzavřel, že žalobkyně žalovala po právu, neboť žalovaná má povinnost uhradit pojistné do zániku smluvního vztahu, když po tuto doby byla pojištěná rizika kryta pojistnou smlouvou a dále poplatek – náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši stanovené nařízením vlády a žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno s odkazem na ustanovení § [číslo] a § 2783/1,2 o.z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo na zaplacení úroku z prodlení je přiznáno podle § 1970 o.z. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Splatnost je stanovena podle § 160/1 o.s.ř. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený SOP 400 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 17. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, čísle smlouvy, období, za které nebylo placeno pojistné. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.