6 C 336/2021-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal k Okresnímu soudu v Náchodě žalobu na zaplacení dluhu vzniklého ze smlouvy o zápůjčce uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (sms nebo internet). K odůvodnění nároku tvrdil, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč, peníze byly poukázány bankovním převodem na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena mezi poskytovatelem zápůjčky [právnická osoba] a žalovaným. Mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky poskytovatele zápůjčky. Žalovanému byla poskytnuta částka 3 000 Kč a to dne 3. 3. 2015. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 779 Kč. Termín splatnosti byl ujednán ve smlouvě, nejpozději mělo být vše splaceno dne 7. 5. 2015 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný se zaregistroval vyplněním příslušného formuláře se zadáním osobních údajů, telefonního čísla, emailové adresy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy. Poskytovatel zápůjčky prověřil schopnost žalovaného zapůjčenou částku splácet a následně byla žalovanému zaslána konkrétní smlouva. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a poskytovatel zápůjčky mu vyplatil dne 3. 3. 2015 zapůjčenou částku bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný dlužnou částku spolu se sjednaným poplatkem nesplácel, neuhradil žádnou částku. 2. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. 3. Žalobce žádal vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo řádně doručit. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilky - žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště hlášeném v CEO nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vyvěšeny na úřední desku. 5. Soud rozhodl bez nařízení jednání na základě listinných důkazů. Žalobce tento postup navrhoval, žalovaný dal souhlas konkludentně. 6. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci: 7. Žalobce svá žalobní tvrzení prokazuje kopií smlouvy a obchodními podmínkami uveřejněnými na internetu, které obsahují všechny povinné náležitosti podle § 1843 o. z. Žalovaný netvrdí na svoji obranu ničeho. Soud zjistil, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy k dispozici všechny údaje, věděl jaká je výše úroku, jaká je výše poplatku, kolik činí úrok a poplatek za celou dobu sjednaného splácení zápůjčky. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku, tedy ani první splátku po realizaci zápůjčky. Žalovaný si musel být před uzavřením smlouvy vědom všech podmínek poskytované zápůjčky, bylo mu známo, jakou celkovou částku musí vrátit. Ve smlouvě je zcela přehledná tabulka, která uvádí všechny rozhodné údaje. Úrok byl sjednán jako pevný. Žalovaný neuhradil ani jistinu ani sjednaný poplatek, který zahrnuje i úrok po dobu sjednané lhůtu pro zaplacení. Je běžné, že u krátkodobých neúčelových zápůjček či úvěrů je sjednaný úrok vyšší než například úrok poskytovaný bankou při sjednání zápůjčky či úvěru s dlouhodobou splatností nebo vázaný k určitému účelu. Žalovaný se o své vůli rozhodl nabídku poskytovatele zápůjčky přijmout a zapůjčené finanční prostředky přijal a využil. Na takto vzniklý dluh však ničeho neuhradil. Podle smlouvy měl poskytovatel zápůjčky možnost žádat i zaplacení smluvní pokuty, což však jeho právní nástupce nečiní. 8. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávky. 9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 1841 o.z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 12. Podle § 1970 o.z. (z.č. 89/2012 Sb.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Žalobce své právo na zaplacení zapůjčené částky, poplatků a úroků z prodlení prokázal důkazy shora uvedenými. Soud žalobě vyhověl, neboť žalobní tvrzení bylo prokázáno. Smlouva byla uzavírána v souladu výše uvedenými ustanoveními občanského zákoníku a není v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce žádá úrok z prodlení. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Lhůta splatnosti je v zákonem stanovené délce tří dnů od právní moci rozsudku, splatnost je k rukám žalobce. O možnost zaplacení dluhu ve splátkách žalovaná nežádala. 15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený SOP 400 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 120/2014 Sb., která mění vyhl.č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst. 5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. 16. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, odběrném místě a údajích o fakturaci. Jedná se o žalobu z postoupené pohledávky. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.