8 C 165/2021-109 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3.583,93 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 4. 2019 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 16 pravidelných měsíčních splátek po 409 Kč splatných formou inkasa z běžného účtu žalovaného s tím, že první splátka byla splatná dne 25. 5. 2019. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a právnímu předchůdci žalobce vzniklo dne 4. 6. 2020 v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužné půjčky činila 2.781,49 Kč a na dlužném poplatku částku 802,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 23. 3. 2021 právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Po provedeném řízení učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 30. 4. 2019 žalovaný a právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému dne 30. 4. 2019 poskytnuty bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], které se žalovaný zavázal vrátit v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 409 Kč s tím, že první splátka byl splatná dne 25. 5. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 2.218,51 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 23. 3. 2021 právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z 1. 4. 2021. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému zapůjčeny peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal ve smluvených termínech žalobci vrátit. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobci nevrátil, nesplnil svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.583,93 Kč. Současně soud přiznal žalobci i nárok na zaplacení dlužných smluvních úroků a úroků z prodlení, když splatnost dlužných částek nastala dne 4. 6. 2020 s tím, že od následujícího dne je žalovaný podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení, a proto je povinen platit žalobci i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1.489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.