8 C 182/2021-66 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu 27. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 2.475,96 Kč s příslušenstvím z titulu nepovoleného debetního zůstatku ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, který žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 23. 9. 2015 a na jehož základě byl žalovanému poskytnut nezajištěný debet ve výši 2.000 Kč. 2. Postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud se souhlasem účastníků o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobcem, když žalovaný žádné důkazy nepředložil ani se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel dne 23. 9. 2015 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu účtu, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 23. 9. 2015 dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o kontokorentním úvěru, na jehož základě byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 2.000 Kč s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky kontokorentního úvěru, čímž došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který se žalovanému přes opakované upomínky nepodařilo vyrovnat. Právní předchůdce poté nepovolený debetní zůstatek převedl na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, který byl nadále úročen úrokem z kontokorentního úvěru. Následně právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 1. 2. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Přes částečná plnění žalovaný dosud žalobci dluží na jistině nepovoleného debetního zůstatku 2.475,96 Kč. 4. Po právní stránce byla věc posouzena podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako„ o.z.“), a nárok na úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o. z., když výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 5. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr, jehož podmínky žalovaný řádně neplnil, když poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil. Žalovaný tím nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 2.475,96 Kč představující nepovolený debetní zůstatek. Současně soud přiznal žalobci i nárok na zaplacení dlužných úroků z úvěru a rovněž úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení ve spojení s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve platném znění. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1.489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. 7. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.