10 C 324/2022-25 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 890 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně jakožto zapůjčitel přenechal žalovanému jakožto vydlužiteli peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Na základě smlouvy vyplatila žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč dne [datum] v hotovosti za přítomnosti svědka. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit nejpozději do [datum]. Dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a ode dne [datum] se s úhradou žalované částky ocitl v prodlení. Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 30 000 Kč za období od 1. 6. 2022 do 2. 8. 2022. K tomuto datu činí smluvní pokuta 1 890 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum], avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil a na zaslanou výzvu nikterak nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila [datum]. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. V průběhu dokazování učinil osud ve věci následující skutková zjištění: 5. Smlouvou o zápůjčce má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně, zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutou částku čerpal jednorázově v hotovosti, v den uzavření Smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce rovněž plynula žalovanému povinnost uhradit žalobkyni další poplatky. 6. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné a žalobou uplatněné částky. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb. 7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 9. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně, zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutou částku čerpal jednorázově. Ze smlouvy o zápůjčce rovněž plynula žalovanému povinnost uhradit žalobkyni–v případě prodlení s uhrazením další poplatky. 10. Následně byl žalovaný upomínán o dlužnou a žalobou uplatněnou částku předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. 11. V daném případě byla smlouva o zápůjčce uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). 12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2390 o. z.. Žalobkyně plnila své povinnosti ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 16. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze zápůjčky, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí finančních prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 17. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 004,40 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 276 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 380 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 7 140 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 900 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 1 688,40 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 11 004,40 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.