10 C 56/2022-34 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Předmětem řízení je požadavek žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 1 520 Kč s příslušenstvím jako jízdné (20 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč), neboť žalovaná se dne 6. 8. 2020 v [obec] na lince hromadné dopravy nemohla při přepravní kontrole prokázat pověřené osobě Dopravního podniku [územní celek] a. s. platným jízdním dokladem. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně rovněž požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. 4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 5. Z předložených listinných důkazů byl v řízení zjištěn skutkový stav věci odpovídající tvrzením žalobkyně. Žalobkyně předložila zejména zápis o provedené přepravní kontrole, smlouvu o postoupení pohledávek a smluvní přepravní podmínky včetně tarifu. 6. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná použila prostředku hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohla prokázat platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů). Podle smluvních přepravních podmínek dopravce činí jízdné 20 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč. Žalovaná na místě jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Dopravce následně podle § 1879 odst. 1 zákona č. 89/2012, Sb. občanského zákoníku (dále jen,, o. z.“), svou pohledávku postoupil žalobci. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. Současně žalobci přiznal v souladu s § 1970 o. z. a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok na úrok z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.