11 C 20/2022-20 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu s tím, že je výlučným vlastníkem nemovitosti - domu [adresa], [část obce], na pozemku st.p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žalobkyně žila s žalovaným jako pár ve výše uvedené nemovitosti, bohužel další soužití se stalo nemyslitelným, žalovaný užil vůči žalobkyni opakovaně fyzické násilí. V důsledku toho došlo k ukončení jejich soužití a žalobkyně odvolala dříve udělený ústní souhlas s bydlením žalovaného v nemovitosti. Následně žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k vystěhování, žalovaný si ji převzal, ale v nemovitosti bydlí dále a nijak nepřispívá na její provoz. 2. Žalovaný se k žalobě v soudem stanovené lhůtě nijak nevyjádřil. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Výzva k vystěhování adresovaná žalovanému, doklad o jejím zaslání žalovanému prostřednictvím pošty a informace z katastru nemovitostí k vlastnictví výše uvedené nemovitosti prokazují žalobní tvrzení. 5. Provedené důkazy nebyly co do pravosti nijak zpochybněny. Mezi provedenými důkazy pak nevznikl žádný rozpor, čímž je mimo důvodnou pochybnost zjištěn skutkový stav plynoucí z právě popsaných důkazů a odpovídající žalobním tvrzením. 6. Podle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 7. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala vyklizení nemovitosti. [příjmení] tedy prokázat, že k nemovitosti ji svědčí vlastnické právo nebo jiné obdobné právo zakládající právo na obdobnou ochranu jako právo vlastnické a že žalovaný užívá tyto prostory, aniž by mu k tomuto svědčil platný právní titul. Žalovaný pro úspěšnost své obrany musel prokázat opak. 8. Vlastnické právo žalobkyně k nemovitosti, jejíž součástí je dům nebylo sporováno. Taktéž nebyla sporována skutečnost, že žalovaný prostory v předmětné nemovitosti dosud užívá. Dále bylo nesporně prokázáno, že užívací právo žalovaného bylo ukončeno odvoláním souhlasu žalobkyně jako výlučného vlastníka a nedošlo k vyklizení nemovitosti. Bytová náhrada v daném případě žalovanému nepřísluší. 9. Bylo tedy zjištěno, že žaloba je podána po právu, neboť žalovaný zasahuje bez právního důvodu do užívacích práv žalobkyně. Soud proto žalobě na vyklizení vyhověl a stanovil dle § 160/1 o. s. ř. patnáctidenní lhůtu k vyklizení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 600 Kč Náklady řízení jsou tvořeny uhrazeným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a náhradou hotových výdajů, jejichž výše byla stanovena dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), za 2 úkony ve výši úkony á 300 Kč – převzetí věci a návrh ve věci samé. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů.