12 C 12/2022-24 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení 2 021 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 264,11 Kč a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnil tak, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky. Žalobce uvedl, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. 2. Žalovanému byla zaslána žaloba a výzva k vyjádření. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Listinnými důkazy je prokázán následující skutkový stav: Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku, a to na základě přihlášky z května roku 2008, jak dokládá potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků. Jako držiteli televizního přijímače mu vznikla povinnost platit televizní poplatky ve stanovené výši. [ulice] sazba televizního poplatku činí 135 Kč a za říjen 2019 činila 134 Kč. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil. Poplatek nezaplatil, jak dokládá výpis detailu dluhu od července října 2019 do prosince 2020 včetně. Celkem tak dluží za 15 měsíců částku 2 024 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou datovanou dne 18. 5. 2021. Kapitalizovaná výše úroku z prodlení je vypočtena na 264,11 Kč. <b>5. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporu jí skutková tvrzení žaloby.</b> 6. Podle § 3 odst. 2, 4, podle § 6, § 7/2 a § 10 zák. [číslo] poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. [ulice] výše televizního poplatku činí 135 Kč, resp. 134 Kč za měsíc říjen 2019. Poplatek je splatný do každého 15. dne kalendářního měsíce. Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Žaloba je důvodná. Žalovaný je poplatníkem televizního poplatku. Povinnost k úhradě televizního poplatku vzniká s vlastnictvím televizního přijímače (§ 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb.). V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný televizní poplatek neuhradil za 15 měsíce při sazbě 135 Kč za měsíc. Žalobce žalovaného vyzval k dobrovolnému splnění povinnosti, žalovaný dluh dosud neuhradil. Úrok z prodlení je vypočten podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a je žádán od počátku prodlení jednotlivých plateb do 27. 10. 2021 v kapitalizované výši 264,11 Kč. Za další období žalobce úrok v této žalobě neuplatňuje. Předložené důkazy tvoří logický celek a prokazují žalobní tvrzení. Nejsou ničím zpochybněny. Z těchto důvodů soud žalobě plně vyhověl. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 o. s. ř. 9. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud, však v daném případě nepovažuje náklady žalobce související s jejím právním zastoupením za nezbytné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. V tomto směru soud odkazuje na nález Ústavního soudu č. I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7. 2013, ve kterém se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů řízení při zastoupení České televize (dále jen "ČT") v soudních řízeních vztahujících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek. Ústavní soud na jednu stranu v nálezu připustil, že činnost ČT není výkonem veřejné moci, současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. K tomuto názoru ho přivedlo výsadní postavení ČT, jemuž se těší na poli svého působení, a k němuž má vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc ČT agendu televizních poplatků sama spravuje, pak se podle Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v ČT nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Ústavní soud v závěru konstatoval, že měl-li televizní poplatek podle v nálezu citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. V tomto směru se tak Ústavní soud, konkrétně I. senát neztotožnil s právním názorem vysloveným v usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1588/12. Vzhledem k uvedenému soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se pouze ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále dva režijní paušály po 100 Kč podle § 1 odst. 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. tak, jako by žalobce nebyl zastoupen zástupcem. Z výše uvedeného důvodu nelze tedy přiznat ani částku za DPH, neboť odměnu za zastoupení zástupci nepřiznává. Žalobci je přiznána pouze náhrada za již zaplacený SOP a dále náhrada hotových výdajů za dva úkony v paušální výši. Náklady řízení jsou tedy ve výši 600 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady řízení k rukám zástupce žalobce, neboť žalobce je zastoupena advokátem a je jí přiznána náhrada nákladů řízení.