15 C 10/2022-18 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 1 500 Kč s příslušenstvím jako přirážky k jízdnému, neboť žalovaný dne 1.7.2021 cestoval městskou hromadnou dopravou v [obec]. Žalovaný v tento den porušil povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona a přepravního řádu, když se při kontrole na výzvu revizora neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobci tak vznikl nárok na uhrazení přirážky k jízdnému. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvu žalobce neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 1.7.2021, smluvních přepravních podmínek, tarifu pražské integrované dopravy, informací pro cestující, předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání zásilky soud zjistil, že žalovaný byl dne 1.7.2021 v 15:59 hod. v [obec] na lince tramvaje [číslo] podroben přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora neprokázal jízdním dokladem. Zápis o kontrole žalovaný podepsal. Tím nastaly podmínky pro vyměření postihu – přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po výzvě žalobce. 5. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředků městské hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů), tedy celkem částku 1 500 Kč. Žalovaný na místě přirážku k jízdnému nezaplatil, nezaplatil ji ani po písemné výzvě žalobce. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. 6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH, celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 9. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, údajích o místu a čase kontroly. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.