15 C 172/2022-17 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 1 530 Kč s příslušenstvím jako přirážky k jízdnému a jízdného, neboť žalovaná dne [datum] cestovala městskou hromadnou dopravou v [obec]. Žalovaná v tento den porušila povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona a přepravního řádu, když se při kontrole na výzvu revizora neprokázala platným jízdním dokladem. Žalobci tak vznikl nárok na uhrazení přirážky k jízdnému a jízdného. Žalovaná však dlužnou částku ani přes výzvu žalobce neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], smluvních přepravních podmínek, tarifu [anonymizována tři slova], informací pro cestující, předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání zásilky soud zjistil, že žalovaná byla dne [datum] v 14:53 hod. v [obec] na lince [anonymizována dvě slova] podrobena přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora neprokázala jízdním dokladem. Zápis o kontrole žalovaná podepsala. Tím nastaly podmínky pro vyměření postihu – jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani po výzvě žalobce. 5. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná použila prostředků městské hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohla prokázat platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů), tedy celkem částku 1 530 Kč. Žalovaná na místě jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatila, nezaplatila je ani po písemné výzvě žalobce. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. 6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH, celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 9. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, údajích o místu a čase kontroly. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.