15 C 220/2022-20 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 11 818,70 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo] ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval žalobce a žalovaného, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ani žalobce ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřili, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Z žádosti o ČSOB kreditní kartu, Oznámení o poskytnutí úvěru k ČSOB kreditní kartě k žádosti reg. [číslo], Všeobecných obchodních podmínek, Obchodních podmínek pro ČSOB Kreditní kartu, potvrzeních o převzetí platební karty, výpisů z účtu se změnami úrokové sazby má soud za prokázané, že žalobce uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše dílčího úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet žalobci v pravidelných měsíčních splátkách, kdy minimální výše této měsíční splátky činila 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč. Pokud ke dni vystavení výpisu byla vyčerpaná částka nižší než 500 Kč, výše měsíční splátky byla shodná s výší čerpané částky. Den splatnosti jednotlivých splátek byl stanoven vždy na 20. den v měsíci. Mezi účastníky byla sjednána ve smlouvě úroková sazba ve výši 19,20 % ročně. Tato byla v průběhu trvání smluvního vztahu měněna a to nejprve na 19,90 % ročně (od [datum]), následně (od [datum]) na 8,05 % ročně. Žalovaný si převzal kreditní kartu, prostřednictvím které mohl úvěr čerpat. Smluvní strany se zavázaly dodržovat [ulice] podmínky pro ČSOB kreditní kartu, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. 5. Z poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a dodejky má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru. Zároveň ho upozornil na následky nesplnění této výzvy. 6. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a dodejky má soud za prokázané, že žalobce prohlásil celou pohledávku ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo] ke dni [datum] za splatnou. Zároveň vyzval žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Ta ke dni [datum] byla ve výši 19 186,69 Kč. 7. Z výpisu z účtu a historie úvěru má soud za prokázané, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr, tento však řádně nesplácel. Dlužná pohledávka tak ke dni [datum] činila na jistině 11 818,70 Kč, na úroku 713,03 Kč a na úroku z prodlení 532,55 Kč. 8. Z předžalobních výzev a podacího archu má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě výše uvedené dlužné pohledávky. 9. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr do výše dílčího úvěrového limitu 30 000 Kč. Současně mu předal kreditní kartu, prostřednictvím které mohl žalovaný úvěr čerpat. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet žalobci v pravidelných měsíčních splátkách, kdy minimální výše této měsíční splátky činila 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč. Pokud ke dni vystavení výpisu byla vyčerpaná částka nižší než 500 Kč, výše měsíční splátky byla shodná s výší čerpané částky. Den splatnosti jednotlivých splátek byl stanoven vždy na 20. den v měsíci. Mezi účastníky byla sjednána ve smlouvě úroková sazba ve výši 19,20 % ročně. Tato byla v průběhu trvání smluvního vztahu měněna a to nejprve na 19,90 % ročně (od [datum]), následně (od [datum]) na 8,05 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, řádně jej však nesplácel, ani po výzvě žalobce. Žalobce proto prohlásil úvěr za předčasně splatný ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil. Ke dni [datum] dlužná pohledávka činila na jistině 11 818,70 Kč, na úroku 713,03 Kč a na úroku z prodlení 532,55 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po další výzvě žalobce. 10. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Žaloba je důvodná. 13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení. 14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 15. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč tj. za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, a 21% DPH, celkem tedy 2 252 Kč. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť u podepsaného soudu je podáno více obdobných žalob. Tyto žaloby je možné považovat za formulářové, neboť se v podstatě liší pouze údaji o konkrétním žalovaném a údaji týkajících se výše žalované částky, výše poskytnutého úvěrového rámce a termínu uzavření úvěrové smlouvy. Dle názoru soudu jsou tedy splněna kritéria stanovená v ustanovení § 14b odst. l vyhl. 177/1996 Sb. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám z