15 C 229/2022-18 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 518 Kč jako jízdné a přirážku k jízdnému, neboť žalovaný se dne [datum] na lince městské hromadné dopravy v [obec] nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Dále požadoval 10 % úrok z prodlení ročně z částky 1 518 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole a její přílohy, smluvních přepravních podmínek a Tarifu (23Spr 141/2018 - 23Spr 148/2018), a předžalobní výzvy ze dne [datum], kopie vrácené zásilky a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl dne [datum] v 17:37 hodin v [obec] na lince [číslo] podroben přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem. Zápis o kontrole žalovaný podepsal. Výše jízdného a přirážky vyplývá ze smluvních přepravních podmínek a z tarifu [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Žalovaný ani na výzvu žalobce dlužnou pohledávku neuhradil. 5. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředků městské hromadné dopravy a při přepravní kontrole dne [datum] se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů), což činí celkem částku 1 518 Kč. Žalovaný na místě jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po písemné výzvě žalobce. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. 6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za 2 úkony (předžalobní výzva, sepis žaloby) po 100 Kč Náklady řízení v částce 600 Kč jsou splatné k rukám žalobce.