15 C 432/2021-129 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 10 776,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného úvěru poskytnutého žalované na základě Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum] k jejímu běžnému účtu č. [bankovní účet]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Ze smlouvy ze dne [datum], z Dispozic ze dne [datum], Všeobecných produktových podmínek, Všeobecných obchodních podmínek a sazebníku má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytovat bankovní produkty a služby a dále pro žalovanou vést běžné účty. Nedílnou součástí smlouvy byly Dispozice. Žalobce poskytl žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku na jejím běžném účtu č. [bankovní účet] až do výše povoleného limitu 20 000 Kč za podmínky, že minimální měsíční kreditní příjem bude 50%. Žalovaná se také zavázala nepřekročit výši povoleného limitu. Ze stejných listin má soud za prokázané, že úroková sazba činila 21,99 % ročně, úroková sazby z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % ročně. 5. Z oznámení o zrušení [anonymizováno] a převodu dluhu na úvěrový účet ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce s ohledem na neplnění smluvních podmínek produktu Kreditní karta ze strany žalované, zrušil [anonymizováno] na běžném účtu žalované a debetní zůstatek, který ke dni [datum] činil 19 432,08 Kč, převedl na nově otevřený úvěrový účet [číslo]. Žalobce zároveň vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky ve výši 19 432,08 Kč nejpozději do [datum]. 6. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] a výpisu úvěrového účtu č. [bankovní účet] má soud za prokázané, že žalovaná čerpala kontokorentní úvěr na běžném účtu. Dne [datum] žalobce převedl debetní zůstatek z běžného účtu žalované, který ke dni [datum] činil 19 432,08 Kč, na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Ze stejných listin má soud za prokázané, že ke dni [datum] činila dlužná pohledávka na úvěrovém účtu částku ve výši 10 776,32 Kč. 7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy [číslo] do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce uzavřel se žalovanou Smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly i Dispozice. Žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku na jejím běžném účtu č. [bankovní účet] až do výše povoleného limitu 20 000 Kč za podmínky, že minimální měsíční kreditní příjem bude 50%. Žalovaná se také zavázala nepřekročit výši povoleného limitu. Ze stejných listin má soud za prokázané, že úroková sazba činila 21,99 % ročně, úroková sazby z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % ročně. Žalovaná čerpala kontokorentní úvěr. Jelikož žalovaná neplnila řádně smluvní podmínky, žalobce dopisem ze dne [datum] zrušil [anonymizováno] na běžném účtu žalované a debetní zůstatek, který ke dni [datum] činil 19 432,08 Kč převedl na nově otevřený úvěrový účet [číslo]. Žalobce zároveň vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky ve výši 19 432,08 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná dluh řádně neuhradila. Ke dni [datum] činila dlužná pohledávka na úvěrovém účtu částku ve výši 10 776,32 Kč. Tuto žalovaná neuhradila ani po následné výzvě ze strany žalobce. 9. Právní poměry mezi žalobcem a žalovanou se řídí ustanovením § 497 a následující obchodního zákoníku, podle něhož se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky a dlužník se zavazuje poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 12. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalobce jako věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které umožnil žalované čerpat finanční prostředky z jejího běžného účtu do výše debetního zůstatku 20 000 Kč za podmínek obsažených ve smlouvě. Žalovaná smluvní podmínky porušila, a proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná pohledávku žalobce řádně neuhradila. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalované nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalované, aby uhrazení žalobní pohledávky žalobci tvrdila a současně taktéž i prokázala. Žalovaná takto nepostupovala a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. S ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat splnění svých smluvních povinností, soud žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 900 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy 2 252 Kč. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť u podepsaného soudu je podáno více obdobných žalob. Tyto žaloby je možné považovat za formulářové, neboť se v podstatě liší pouze údaji o konkrétním žalovaném a údaji týkajících se výše žalované částky, výše poskytnutého kontokorentního úvěru a termínu uzavření úvěrové smlouvy. Dle názoru soudu jsou tedy splněna kritéria stanovená v ustanovení § 14b odst. l vyhl. 177/96 Sb. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.