15 C 48/2022-16 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 1 287 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného pojistného vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutkové tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů – návrhu pojistné smlouvy včetně podmínek pojištění, oznámením o uzavření pojistné smlouvy, poslední upomínky, oznámení o ukončení pojištění, informacemi o sledování zásilky, předžalobními upomínkami, podacího archu, párovacích předpisů. Tyto listiny prokazují, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění dne 13.3.2021, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla – [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit sjednané pojistné. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil ani po upomínce žalobce, pojištění tak ke dni 13.3.2021 zaniklo. Žalovaný tak žalobci za pojistné období od 13.6.2021 do zániku pojištění dluží částku v celkové výši 1 287 Kč, kterou ani po výzvách žalobce neuhradil. 5. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 6. Podle § 2783 odst. 1 Občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 7. Podle § 2783 odst. 2 Občanského zákoníku je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 8. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 9. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit sjednané pojistné. Žalovaný pojistné řádně nehradil. Pojištění tak ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniklo pro neplacení. Žalovaný dluží žalobci za období od 13.6.2021 do zániku pojištění částku v celkové výši 1 287 Kč. Požadavek žalobce na zaplacení pojistného je tedy důvodný. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že pojistné zaplatil, nebo že pojištění zaniklo již dříve. To však neučinil a z obsahu spisu se tyto okolnosti nijak nepodávají. Důvodným byl shledán i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejich výše odpovídá ustanovení § 1970 o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni kalendářního pololetí, kdy došlo k prodlení. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 13. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se zásadně pouze konkrétními údaji o osobě žalované, čísle pojistné smlouvy, druhu pojištění a období, za které nebylo pojištění placeno. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.