5 C 145/2022-39 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel jako věřitel se žalovaným jakožto dlužníkem smlouvu o věru prostřednictvím svých webových stránek. Na základě této smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu určitou. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit nejpozději do [datum]. Žalobce touto žalobou po žalovaném nepožaduje žádné smluvní úroky ani poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný neuhradil čerpanou jistinu 20 000 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne splatnosti do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalobcem jako postupníkem došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud dospěl k názoru, že věc lze projednat bez nařízení soudního jednání, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Účastníci s tímto postupem soudu vyslovili souhlas. 3. Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum], Standartních informací o spotřebitelském úvěru a potvrzení o provedené platbě soud zjistil skutečnosti tak, jak jsou uvedeny v žalobě a popsány v odst. 1. tohoto rozsudku. 4. Z Oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému převzetí pohledávky a vyzval jej k úhradě žalované částky nejpozději do 3 dnů. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V souzeném případě se žalobce po žalovaném domáhá podle shora citovaného ustanovení vrácení poskytnutých finančních prostředků a zaplacení úroků. Žaloba je zcela důvodná. 7. Soud považuje za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Žalovaný nevrátil poskytnutý úvěr žalobci tak, jak se zavázal ve Smlouvě o úvěru, čímž porušil smluvní ujednání mezi účastníky řízení. Soud proto svým rozhodnutím uložil žalovanému povinnost úvěr žalobci, který je právním nástupcem původního věřitele, vrátit. 8. Podle § 1970 z. č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle uzavřené Smlouvy má žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne vzniku prodlení se zaplacením úvěru až do zaplacení. 9. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobce žalované nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady náklady řízení podle § 142a odst. 1 o.s.ř. Výše odměny za zastupování žalobce je vypočtena podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobci soud přiznal právo na náhradu odměny zástupce za 3 úkony po 300 Kč, náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, dále náhradu 21 % DPH a náhradu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.