6 C 27/2022-29 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jeden případ jízdy bez platného dokladu. Žalovaná dne 6. 8. 2021 cestovala hromadnou dopravou provozovanou Dopravním podnikem hl. m. [právnická osoba] a nemohla se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaná tímto jednáním porušila smluvní přepravní podmínky. Na žalované požaduje žalobce úhradu jízdného 30 Kč a příplatku k jízdnému 1 500 Kč za porušení přepravního řádu. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagovala. Splatnost pohledávky nastává v den provedení přepravní kontroly. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo v souladu s občanským soudním řádem doručit. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud prokázané. Žalované bylo doručováno do datové schránky podle § 47 o.s.ř. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin, nečinnost účastníka na výzvu učiněnou soudem znamená souhlas s tímto postupem, žalobce tento postup navrhoval. 5. Soud provedl důkazy předložené v listinné podobě. Zápisem o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem [číslo] prokazuje žalobce žalobní tvrzení o uskutečněné kontrole, kdy žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu. Kontrola byla provedena dne 6. 8. 2021 v čase 19:11 hod. Totožnost žalované byla při kontrole ověřena. Občanský průkaz, kterým prokázala totožnost, není veden jako neplatný. Žalovaná zápis podepsala. Dále byly k důkazu předloženy informace pro cestující a smluvní přepravní podmínky žalobce. Žalobce doložil kopii předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. 6. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující právní závěry. Žaloba je důvodná. Žalovaná použila dopravní prostředek hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohla prokázat platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem, občanským průkazem, který v době kontroly nebyl veden jako neplatný Vznikla jí tak povinnost uhradit přirážku k jízdnému (§ 2550 o.z., § 37 odst. 5 písm.b) z.č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů a § 18a /2c), 3) z.č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů). Soud přihlédl ke smluvním přepravním podmínkám dopravce. Splatnost pohledávky nastává v den realizace kontroly. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě z výše uvedených důvodů vyhověl. Lhůta splatnosti byla stanovena podle § 160/1 o.s.ř. 7. Další odůvodnění rozsudku s odkazem na ust. § 157/4 o.s.ř. odpadá. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce byl v tomto sporu plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400Kč podle položky 2 bod 1 sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), odměna za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 200Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč a 21% daň z přidané hodnoty, celkem tedy 1 489 Kč a jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 /1 o.s.ř.) Náklady jsou splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 9. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, údajích o místu a čase kontroly. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.