6 C 38/2022-38 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaná dne 13. 5. 2020 cestovala hromadnou dopravou provozovanou Dopravním podnikem [územní celek] a.s. a nemohla se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Od žalované požaduje žalobce úhradu jízdného 20 Kč a příplatku k jízdnému 1 500 Kč za porušení přepravního řádu a dále zákonný úrok z prodlení. Žalobce navrhl postup podle § 115a o.s.ř. 2. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi dopravním podnikem města Hradec Králové a.s. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 3. Soud vydal elektronický platební rozkaz, který musel být zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. Náhradní doručení je u platebního rozkazu vyloučeno. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu podle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti vyvěšeny na úřední desku. Nečinností dala žalovaná souhlas k postupu podle § 115a o.s.ř. 5. Soud provedl důkazy předložené v listinné podobě. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] prokazuje žalobce žalobní tvrzení o uskutečněné kontrole, kdy žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu. Kontrola proběhla dne 13. 5. 2020 v čase 12:00 hod linka [číslo] číslo vozu [anonymizováno] Zápis o kontrole žalovaná podepsala. Totožnost žalované byla prokázána občanským průkazem, který v době kontroly nebyl veden jako neplatný. Výše jízdného a příplatku k jízdnému je doložena tarifem pro MHD v [obec] a oprávněnost požadavku na zaplacení příplatku dokládají smluvní přepravní podmínky. 6. V řízení zjistil soud, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle § 2550 a násl. o.z. (z.č. 89/2012 Sb.). Podle § 2578 o.z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní rády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Žalovaný porušil smlouvu tím, že cestoval bez platné jízdenky. Žalovaný skutková tvrzení žalobce nesporoval. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující právní závěry. Žaloba je důvodná. Žalovaná použila dopravní prostředek hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohla prokázat platným jízdním dokladem. Vznikla jí tak povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b),c), odst. 6 z.č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů respektive § 18a /1c,2c), 3) z.č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů) a podle § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravní řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu. Věc je posouzena i dle § [číslo], § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. Soud žalobě vyhověl v rozsahu podané žaloby. 10. Žalovaná je v prodlení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, když ta byla splatná v den kontroly, žalobce však žádá úrok z prodlení až od data uvedeného ve výroku rozsudku. 11. Podle § 1970 o.z. (z.č. 89/2012 Sb.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Lhůta k plnění je dle § 160/1 o.s.ř. 13. Další odůvodnění rozsudku s odkazem na ust. § 157/4 o.s.ř. odpadá. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce byl v tomto sporu plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), odměna za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 200Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč a 21% daň z přidané hodnoty, celkem tedy 1 489 Kč a jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 /1 o.s.ř.) Náklady jsou splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 15. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, údajích o místu a čase kontroly. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.